Co dělat, když v lese zabloudíte a nemáte signál? > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Přechod hřebene je zkouškou nejen fyzické kondice, ale i rozhodování. Než vyrazíte, prostudujte mapu s vrstevnicemi a vyznačte si únikové varianty. Pokud se počasí zhorší, sestup do sedla musí být jasný bez váhání. Typická chyba začátečníků je přecenění rychlosti: na hřebeni se čas prodlužuje o třetinu i polovinu, a to nejde dohnat silou.

Věc, kterou lidé nejčastěji podceňují, je korekce na deklinaci. Střelka buzoly neukazuje na zeměpisný sever, ale na magnetický pól. Rozdíl mezi nimi se liší podle místa a času. Na území Česka je v současnosti deklinace malá, ale při cestách do zahraničí může být i několik stupňů. Pokud si to neuvědomíte, můžete při delší trase ujít stovky metrů vedle. Proto si před cestou zjistěte deklinaci pro danou oblast, případně si na mapě najděte údaj o ní. U starších map je údaj často s letopočtem, kdy byla mapa vydána – nezapomeňte, že se deklinace mění.

Když už víte, jak změřit azimut, naučte se také odhadnout vzdálenost. Na mapě si změřte délku trasy a v terénu ji kontrolujte podle počtu kroků nebo časů chůze. Ujít v náročném terénu kilometr může trvat i dvacet minut, zatímco po rovině pouhých dvanáct. Pokud přepočítáváte vzdálenost na čas, počítejte s tím, že se stoupáním a klesáním se čas výrazně mění. Dvakrát si rozmyslete, než začnete zkracovat cestu podle azimutu lesem bez mapy. Bez znalosti reliéfu se snadno dostanete do míst, kde se neorientujete ani s buzolou.

Než vyrazíte, zapamatujte si jednoduché pravidlo: zastav se, rozhlédni se, přemýšlej. Jakmile zjistíte, že nevíte, kudy dál, udělejte si krátkou pauzu. Zkuste si vzpomenout, kdy jste naposledy viděli značku, rozcestník nebo jiný orientační bod. Pokud máte v batohu vodu a svačinu, snězte je a napijte se – hlad a žízeň zhoršují úsudek. Rozhodně nechoďte dál „náhodně" ve směru, který se vám zdá nejpravděpodobnější, dokud nemáte alespoň hrubou představu o své poloze.

Jak předejít nejčastějším chybám při túře s dětmi Nejčastější chyba rodičů je přecenit síly dětí. Děti nechodí jako dospělí – potřebují časté přestávky, hraní a zkoumání. Počítejte s tím, že na vzdálenost, kterou dospělý ujde za hodinu, budete potřebovat dvojnásobek času. Další chyba je vyrazit až pozdě dopoledne, kdy už je slunce vysoko a děti jsou unavené z horka. Vyrážejte brzy ráno, kdy je vzduch svěží a na trase je méně lidí.

jak zařídit malou kuchyni využít přírodu a vlastní smysly, když technika selhává Nejspolehlivějším pomocníkem bez signálu je papírová mapa a buzola. Pokud je nemáte, hledejte přirozené orientační body: slunce během dne, mech nábytek na míru stromech (roste častěji na severní straně, ale není to vždy pravda), nebo tok vody. Sestupujte-li po proudu potoka či řeky, dříve či později narazíte na lidské obydlí, silnici nebo turistickou stezku – voda vždy teče z kopce dolů a v nižších polohách je vyšší hustota obyvatelstva. V noci se řiďte polární hvězdou na severní polokouli.

Než vyrazíte, ověřte si aktuální stav turistických cest a možnosti, jak se dostat zpět. V Krkonoších je mnoho tras, které vedou kolem horských chat, kde se dá najíst, ale v sezóně bývají přeplněné. Raději si sbalte vlastní jídlo a pití – ale ne na celý den. Ideální je lehká svačina, kterou rozdělíte na dvě části. Svačinu schovejte a dejte ji dětem až na místě, kde chcete udělat delší pauzu. Tím předejdete tomu, že děti snědí všechno hned na začátku a pak budou mít hlad.

Než začnete číst tento text, vytáhněte z batohu mapu a buzolu. Nestačí je jen vlastnit – musíte je umět používat tak, abyste se podle nich dokázali pohybovat i v nepřehledném terénu, když není signál ani síť. Základní dovedností je orientace mapy podle terénu. Položte mapu vodorovně a otáčejte s ní tak dlouho, dokud její sever nebude ukazovat stejný směr jako střelka buzoly. Teprve potom začíná být mapa použitelná pro porovnání s tím, co vidíte kolem sebe.

Zkuste také využít zvuky. Vzdálený štěkot psa, hluk silnice nebo kostelní zvonění vás navedou k civilizaci. Naopak pozor na silný vítr v korunách, který může připomínat zvuk dálnice. Pokud slyšíte vodu, ale nevidíte ji, snažte se ji najít – může to být klíčový orientační prvek. Důležité je nenechat se zmást tzv. „zkratkami", které se zdají být rychlejší, ale často vedou do neprůchodného terénu nebo údolí bez výhledu.

Častou chybou je nesprávné držení buzoly. Pokud ji držíte před sebou a otáčíte se celým tělem, dokud nezamíříte na cíl, děláte to špatně a výsledek bude nepřesný. Buzola se drží v natažené ruce před hrudníkem tak, aby byla vodorovně. Otáčíte pouze tělem, ne rukou. Střelka se musí volně pohybovat a vy musíte stát na místě, aby se ustálila. Pokud se kolem vás pohybujete nebo chodíte, střelka kmitá a měření je zkreslené. Proto se vždy zastavte, změřte azimut, úložné prostory v malém bytě vyberte si bod v dálce a teprve pak vyrazte.

If you loved this post and also you wish to acquire details about podrobnosti generously go to our web site.