Když v lese narazíš na hřib kovář, poznáš ho podle modrání > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Nejlepší je kováře zpracovat co nejdřív po sběru. Očisti ho štětcem nebo vlhkým hadříkem, nemyj ho pod vodou. Nakrájej ho na plátky a nech chvíli na vzduchu, aby se modrání ustálilo. Poté ho povař 10–15 minut v osolené vodě, vodu slij. Tepelnou úpravou modrá barva zmizí a houba získá příjemnou chuť. Hodí se do smetanových omáček, na guláš, do polévek nebo jako součást míchaných směsí. Můžeš ho také nasušit, ale sušením ztmavne a ztratí část aroma. Nakládaný v octě je výborný, ale musí být předem uvařený.

Klobouk kováře bývá tmavě hnědý až černohnědý, sametový, suchý, za vlhka jen mírně lepkavý. Třeň je tlustý, v horní části žlutý, ve spodní části často s nádechem červené nebo úložné prostory v malém bytěínové barvy, nikdy však není tak výrazně červený jako u koloděje. Dužnina na řezu zvolna nabíhá do modra nebo do šeda, ale reakce je pomalá a nenápadná. Právě pomalé modrání je nejspolehlivější znak při určování v terénu.

Vzduch, chlad a žádné mytí před cestou Ideální nádobou je prodyšný koš z proutí nebo přepravka s děrovaným dnem. Pokud máte jen batoh, vyndejte z něj vše ostatní a houby uložte do látkového pytle, který není utažený. Přes cestu se vyplatí houby nerozkládat na přímé slunce a nedávat je do vyhřátého auta. Kufr auta je v létě past – teploty tam šplhají vysoko a vlhkost z hub se nemá kam odpařit. Nechte je raději v kabině u otevřeného okna, nebo je položte na stinné místo, dokud nepokračujete dál.

Nejčastější chyba začátečníků je záměna s hřibem kolodějem kvůli rychlému modrání, které u kováře neprobíhá. Druhá chyba je sběr v parcích a na okrajích frekventovaných silnic, kde houby zbytečně přijímají těžké kovy. Třetí chyba je příliš dlouhé skladování v uzavřené nádobě, kde se houba zapaří a zkazí. Kdo si osvojí pomalé modrání, žluté rourky a tmavý sametový klobouk, úložné prostory v malém bytě pozná kováře spolehlivě a bezpečně ho využije v kuchyni.

Druhé pravidlo se týká oblečení a obuvi. Sandály, kraťasy a tričko s krátkým rukávem jsou v lese špatný nápad i v parném létě. Klíšťata, komáři, ostružiní a kluzké kameny si na dítě počkají. Dlouhé kalhoty, pevné boty, ponožky a pokrývka hlavy jsou minimum. Repelent naneste na oblečení i na kůži, ale vyhněte se obličeji a rukám, které si dítě strká do očí. Po návratu prohlédněte celé tělo, hlavně podpaží, vlasy a místa za ušima.

Houbaření s dětmi vypadá na papíře idylicky: les, košík, společná radost z nálezu. Realita bývá jiná. Dítě se nudí po dvaceti minutách, chce pít, bolí ho nohy, If you beloved this article and you also would like to collect more info pertaining to web please visit our own web site. a když už konečně něco najdete, chce to sníst ještě před příchodem domů. Aby výprava neskončila hysterií, chce to přípravu dopředu, ne improvizaci na místě.

Typická chyba je přeplnění síta. Lidé chtějí usušit všechno najednou, naskládají houby do několika vrstev a diví se, že spodní zůstaly syrové. Další chyba je sušení různých druhů pohromadě – houby s výrazným aroma předají osvětlení v obývákuůni těm jemným. A třetí: skladování v nevhodné nádobě. Používejte sklenice s těsným víčkem, ideálně menší, ať je často neotvíráte. Sušené houby vydrží při pokojové teplotě a v suchu i několik let, ale jen když byly opravdu dokonale suché. Při sebemenší pochybnosti raději dosušte než riskujte plíseň.

Houby se zapaří, když se v uzavřeném prostoru drží teplo a vlhkost. Stačí, aby plodnice přišly do kontaktu s vlastním teplem a vodní párou, kterou neustále vypouštějí. Během několika hodin se začnou rozkládat, zvláčnějí, ztmavnou a získají nakyslou vůni. Cílem přepravy je proto udržet houby v suchu, v chladu a v přístupu vzduchu. Není to o drahém vybavení, ale o dvou až třech návycích, které se vyplatí dodržet ještě v lese.

Jak ho bezpečně poznat Klobouk má v mládí světle hnědý, později tmavě hnědý až černohnědý, sametový, suchý. Rourky pod kloboukem jsou nejdřív žluté, pak žlutoolivové, nakonec až modrozelené. Třeň je žlutý, dole s červenohnědým nádechem, bez síťky. Dužnina je žlutá a po rozříznutí okamžitě a výrazně modrá. Právě modrání je hlavní znak, který ho odliší od ostatních hřibů. Pozor na záměnu s hřibem kolodějem, který modrá méně a roste spíš v horách pod smrky, nebo s hřibem siným, jenž má výrazně červený klobouk. Pokud houba nemodrá, nejedná se o kováře.

Zpracování je jednoduché, ale vyžaduje rychlost. Kovář se po sběru rychle kazí, proto ho doma očistěte kartáčkem, případně otřete vlhkým hadříkem. Nepoužívejte vodu na máčení, houba se zbytečně nasákne. Odstraňte rourky, zejména u starších plodnic, a nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru. Dužnina modrající na vzduchu je normální jev, modré zbarvení se vařením ztrácí.