5 znaků, podle nichž houbu bezpečně určíš > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Existují dvě základní cesty: zmrazit houby syrové, nebo je před zmrazením tepelně upravit. Syrové houby se hodí zejména pro druhy, které drží tvar – například hřiby, křemenáče, lišky. Nakrájejte je na plátky silné asi půl centimetru a rozložte na plech vyložený pečicím papírem tak, aby se jednotlivé kusy nedotýkaly. Plech vložte do mrazničky na dvě až tři hodiny. Poté už zmrzlé plátky přesypte do uzavíratelných sáčků nebo krabiček. Tento postup zvaný šokové mrazení zajistí, že houby k sobě nepřimrznou a můžete je kdykoli vyjmout jen potřebné množství.

Zaměnit ji lze zejména s mladými žampiony, s čirůvkou dvoubarvou nebo s některými bílými druhy ryzců. Rozdíl je v lupenech: muchomůrka bílá má lupeny vždy čistě bílé a volné, kdežto žampion má lupeny nejprve růžové, později tmavě hnědé. Čirůvka dvoubarvá má lupeny přirostlé a třeň bez prstenu i bez pochvy. Ryzec má lupeny křehké, mléčící a třeň bez prstenu. Pokud si nejste jistí, houbu neberte. Žádná chuť ani vůně není důkazem jedlosti.

Z mrazáku vyndávejte jen potřebné množství. Zbytek nechte co nejrychleji vrátit do mrazu. Správně zmrazené a uskladněné houby si zachovají většinu chuti i vůně a vydrží až do další houbařské sezony. Pokud dodržíte tyto zásady, budete mít po celý rok po ruce hotovou surovinu pro polévku nebo omáčku, aniž byste museli spoléhat na čerstvý sběr.

Nakonec si dejte pozor na dvě věci, které lidé často podceňují. První: některé houby mění barvu a strukturu už při čištění – pokud plodnice po otření zčerná nebo zvláční, raději ji vyhoďte. Druhá: nikdy nemíchejte očištěné a neočištěné houby dohromady. Špína z jedné plodnice se přenese na druhou a zbytečně pak řešíte, co umýt a co ne. Čistěte průběžně, ideálně ještě v lese – zbavíte se hrubých nečistot a doma už jen dokončíte práci.

U mnoha druhů je lepší houby nejprve povařit. Tepelná úprava zničí případné bakterie, zastaví enzymatické pochody a houby si zachovají lepší konzistenci. Houby nakrájejte, vložte do hrnce bez vody – pustí dost vlastní šťávy – a vařte pět až osm minut. Poté je sceďte a nechte vychladnout. Vařené houby můžete mrazit i s malým množstvím vlastního vývaru, který po rozmrazení poslouží jako základ omáčky. Chladicí proces urychlete rozložením na mělkou mísu, aby houby nezůstávaly v teple příliš dlouho.

Posledním krokem je otisk výtrusů. Odřízni klobouk, polož ho lupeny dolů na bílý papír a přikryj miskou. Po několika hodinách se na papíře objeví barevný prach – bílý, krémový, růžový, hnědý, fialový nebo černý. Barva výtrusů je stálá a spolehlivá, kdežto barva klobouku se mění. Bez otisku výtrusů se u některých skupin, například u drobných lupenatých hub, neobejdeš.

Nikdy neurčuj houbu jen podle fotky v telefonu nebo podle jediného znaku. Vždy zkontroluj klobouk, třeň i výtrusy dohromady a porovnej je s alespoň dvěma nezávislými popisy. Když si nejsi jistý ani po tom, houbu nejez a nech ji v lese. Jistota přichází z opakování a z toho, že si všímáš detailů, které ostatní přehlédnou.

Třeň neboli noha houby není jen držák. Hodnoť jeho tvar (válečkovitý, kyjovitý, křehký), barvu na povrchu i uvnitř po rozříznutí, a především přítomnost prstenu, pochvy nebo síťky. Prsten a pochva jsou zásadní u muchomůrek – druh bez prstenu a bez pochvy může být jedlý, kdežto s nimi jde často o smrtelně jedovatý druh. Další častá chyba: vytrhnout houbu tak, že pochva zůstane v zemi. Pak ji nevidíš a můžeš si splést jedlou houbu s jedovatou.

Lupeny, póry a barva výtrusů rozhodují Pod kloboukem se skrývá další klíč. U lupenatých hub sleduj, jak jsou lupeny husté, zda jsou volné nebo přirostlé ke třeni, zda mezi nimi nejsou kratší lupínky. U hřibotvarých hub místo lupenů najdeš rourky s póry – i ty mají barvu a tvar, který se mění s věkem. Typická chyba je dívat se na lupeny jen zvrchu; musíš klobouk otočit a lupeny si prohlédnout v celé délce až ke třeni.

Určování hub nezačíná u košíku, ale u pozorného pohledu na tři základní partie: klobouk, třeň a výtrusy. Kdo je přehlédne, spoléhá na dojem a dojem u hub zabíjí. Následující postup je použitelný pro většinu lupenatých i hřibotvarých hub, u nichž si nejsi jistý, zda jde o jedlý, nebo nejedlý druh.

rekonstrukce koupelny krok za krokemčni kloboukem. Polož ho na světlo a všímej si tvaru v mládí i v dospělosti – mnohé druhy mění tvar od zvoncovitého po plochý až vmáčklý. Zapiš si barvu za sucha a rekonstrukce koupelny krok za krokem vlhka, protože řada hub za deště tmavne nebo mění odstín. Důležitá je i struktura povrchu: hladký, sametový, šupinatý, slizký. A hlavně okraj – zda je rovný, podvinutý, rýhovaný, nebo s bílými zbytky plachetky. Právě okraj a zbytky plachetky odlišují například muchomůrku od některých žampionů.

When you adored this informative article in addition to you want to be given more info concerning na této stránce generously stop by the web site.