Muchomůrka zelená: záměna, která se neodpouští > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Proč je muchomůrka červená nebezpečná i v malém množství Muchomůrka červená obsahuje muscimol a kyselinu ibotenovou, látky, které působí na nervový systém. Otravy se projevují už po 30 až 90 minutách: zmateností, nevolností, http://martinpreisssoftware.De/ zvracením, poruchami vidění, svalovými záškuby, v těžších případech bezvědomím. Účinek je velmi nepředvídatelný, protože obsah toxinů kolísá podle stáří houby, lokality i způsobu úpravy. Některé staré nebo přemrzlé plodnice mají toxinů méně, jiné více, a tepelná úprava interiéru je nespolehlivě ničí.

Co tedy v lese nedělat a čím se řídit První a nejčastější chyba: vytrhávání hub i s podhoubím. Plodnice se odřezává ostrým nožem u země, nebo se opatrně vykroutí a důlek se přikryje mechem. Vytržením se poškodí mycelium, které může být staré desítky let. Na stejném místě pak houby nerostou roky. Nůž proto patří do základní výbavy každého houbaře.

Nejčastější chyba je záměna s hřibem satanem (Boletus satanas), který je jedovatý. Satan má klobouk bělavý až šedý, třeň s červenou síťkou, ale dužnina na řezu modrá jen slabě nebo vůbec a klobouk je bledý. Další záměna hrozí s hřibem kovářem (Boletus calopus), který má hořkou dužninu a neroste tak hojně. Vždy zkontrolujte barvu klobouku, intenzitu modrání a chuť — u koloděje je dužnina mírně nakyslá, ne hořká.

Luštěniny jsou nejčastějším případem. Fazole, cizrna a čočka obsahují oligosacharidy a u fazolí také lektiny, které způsobují nadýmání. Předvaření zde znamená dvě věci: namočení a následné uvedení do varu. Fazole namočte do studené vody na 8–12 hodin, vodu slijte, zalijte čerstvou a přiveďte k varu. První voda po 5–10 minutách varu se slije — odstraní se tím pěna a část látek. Poté vařte úložné prostory v malém bytě nové vodě doměkka. Cizrna potřebuje delší namočení, klidně 12 hodin, jinak zůstane tvrdá i po dlouhém vaření. Čočka se předvařením nekazí, ale většinou stačí ji jen propláchnout; u zelené a hnědé čočky se namáčení vynechává, u červené je zbytečné úplně.

Praktický postup při sběru: každou houbu vyjměte celou, očistěte na místě a prohlédněte bázi. Do košíku ji dejte nohou nahoru, abyste ji měli stále na očích. Nikdy nemíchejte neznámé plodnice s jistými. Pokud si nejste stoprocentně jistí, nechte houbu v lese – nejíst ji je jediná stoprocentní ochrana. Při sebemenším podezření po požití nečekejte na příznaky, které přicházejí až za 6–24 hodin, kdy už jsou jaterní buňky poškozené. Okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc a vezměte s sebou zbytek jídla i houby.

Co opravdu rozhoduje: prsten, pochva a vůně Spolehlivé určení stojí na třech znacích. Třeba ho zkontrolovat vždy u celé, vykopané plodnice, ne u ukousnuté nohy. Za prvé: pochva (volva) – blanitý, bílý obal u báze třeně, často zanořený v zemi. Když houbu jen vykroutíte, pochva zůstane v půdě a vy vidíte jen hladkou bílou nohu. Proto plodnici vždy vyjměte i s kouskem hlíny a prstem obnažte bázi. Za druhé: prsten na třeni, blanitý, bílý, převislý, u starších plodnic může chybět. Za třetí: lupeny jsou vždy bílé, husté a volné, nikdy růžové ani hnědé. Žampiony mají lupeny růžové až čokoládové a prsten dvojitý. Zelený nebo olivový odstín klobouku sám o sobě nic neznamená – muchomůrka zelená bývá bílá častěji, než se traduje.

Houbaření je národní vášeň, ale les není nákupní centrum. Každý, kdo do něj vstoupí, by měl vědět, co se nesmí, a proč to není formalita. Následující zásady nejsou o slušnosti pro slušnost. Jsou o tom, aby houby rostly i příští rok a aby se v lese dalo dýchat.

Bezpečné rozpoznání začíná u celé plodnice, ne u klobouku. Muchomůrka červená má vždy bílé lupeny, bílý výtrusný prach a na bázi třeně výraznou bílou pochvu (volvu), která bývá zčásti ukrytá v zemi. Na třeni najdete prsten, který může později opadnout, ale pochva zůstává. Proto při sběru vždy vyjměte houbu i s celým třeněm a opatrně odhrňte mech nebo hlínu. Kdo houbu jen uřízne u země, připraví se o nejdůležitější znak.

Typická chyba: ochutnávat nebo přivonět k rozkrojené plodnici. Muchomůrka zelená nechutná hořce ani nevoní odpudivě, voní slabě po houbách. Další častá chyba je spoléhat na to, že ji „něco" v lese ohlodalo. Škrtiči a hlodavci ji konzumují bez následků, protože jim jed neškodí. Nemá smysl ani zkoušet stříbrnou lžičku nebo cibuli – to jsou pověry bez chemického základu. Ani vaření, sušení ani zmrazení toxin nerozloží. Alfa-amanitin a faloidin vydrží teploty nad 200 °C i dlouhé skladování.

Záměna hrozí hlavně u tří jedlých druhů. Prvním je žampion ovčí a žampion polní – rostou na loukách, v trávě, mají růžové lupeny. Druhým je pečárka lesní, rovněž s tmavnoucími lupeny. Třetím je holubinka zelená, která nemá prsten ani pochvu a má křehkou, drobivou dužninu. U každé z nich platí: pokud houba roste v lese pod listnáči, má bílé lupeny a na třeni prsten, berte ji jako podezřelou, dokud neuvidíte bázi třeně. Když bázi nevidíte, houbu neberte vůbec. Žádná výjimka, žádné „vždyť ji znám odmala". Muchomůrka zelená se vyskytuje i v zahradách, parcích a na okrajích cest, ne jen v hlubokém lese.

When you adored this article as well as you wish to acquire more details with regards to http://Wiki.vorhalle.de:80/index.php?title=Hřib_kovář_nebo_hřib_koloděJ?_Rozdíl,_který_rozhoduje generously stop by our web-page.