Když ovoce sušíte příliš rychle, přijdete o chuť i vitamíny > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Co udělat s twist-off víčkem, aby po vychladnutí drže

Kysané zelí vzniká mléčným kvašením. Hlavní roli hrají bakterie rodu Leuconostoc a později Lactobacillus, které mění cukry ze zelí na kyselinu mléčnou. Ta konzervuje, dodává typickou chuť a chrání zelí před plísněmi. Aby proces proběhl správně, potřebujete jen zelí, sůl, čisté nádoby a trochu trpělivosti. Žádné zázračné přísady nejsou potřeba.

Zavařujte ve vodní lázni, kde voda dosahuje asi dva centimetry pod okraj víčka. Doba varu se počítá od chvíle, kdy voda v hrnci vaří. Pro sklenice o objemu 0,5 litru stačí 25 minut, pro litrové 35 minut. Pokud použijete pevnější víčka, můžete zvolit i dvě fáze: 20 minut, nechat vychladnout a druhý den 15 minut. Tím se sníží riziko, že se směs v jádře neprohřeje. Po vytažení nechte sklenice vychladnout dnem vzhůru na utěrce, aby se uzávěr dotáhl.

Pravidlo první dovnitř, první ven Stejně jako v obchodě platí i ve spíži, že starší zavařeniny se mají jíst dřív. Když stavíte novou várku, nedávejte ji před starou, ale za ni. Nejjednodušší je psát na víčko fixem měsíc a rok — ne jen rok, protože dvě červencové úrody od sebe nepoznáte. Sklenice bez data nakonec vždycky skončí vzadu a objevíte je, až když v nich něco vykvete. Fix na sklo stačí, ale přelepte ho raději obyčejnou izolepou, aby se při mytí nesmyl.

Typická chyba je skladovat zavařeniny v teple a na světle. Spíž u kamen nebo na jižní straně zkrátí trvanlivost i dobře sterilizovaných sklenic o měsíce. Teplota by měla držet kolem patnácti až osmnácti stupňů, bez velkých výkyvů. Vlhkost je druhý nepřítel — na víčkách se pak tvoří rez a těsnění ztrácí funkci. Pokud máte ve spíži vlhko, dejte pod sklenice dřevěnou desku, ne kov nebo linoleum.

Základem je rozdělit spíž na zóny podle toho, jak často do nich saháte. Denní spotřeba patří do výšky očí a rukou — marmelády, kompoty, povidla, která jíte běžně. Roční zásoby, tedy sklenice, které mají vydržet do příští sezony, dejte do spodních nebo horních polic, kam se dostanete jen občas. A takzvaná „karanténa" pro sklenice s poškozeným víčkem nebo ty, u kterých si nejste jistí, že těsnily, patří na jedno konkrétní místo, které zkontrolujete každý týden.

Co se týče samotného rozvržení, osvědčilo se řadit sklenice podle druhu, ne podle velikosti. Všechny okurky vedle sebe, všechny sladké kompoty vedle sebe, přesnídávky zvlášť. Když máte jen jednu řadu hlubokou, uvidíte na zadní sklenice jen tehdy, když přední vyndáte. Proto je lepší spíž plnit do hloubky dvou sklenic, ne tří. Na těžké sklenice s okurkami a zelím patří pevná spodní police, na lehké přesnídávky a džemy horní, aby při manipulaci nehrozilo, že vám půl litru spadne na nohu.

Celá rajčata zavařujte jen tehdy, když mají pevnou slupku a menší velikost. Oloupejte je: nařízněte křížem na spodku, ponořte na 30 sekund do vroucí vody, pak do ledové, a slupka se stáhne sama. Do každé sklenice dejte špetku soli, případně lístek bazalky nebo bobkový list. Rajčata napěchujte těsně, ale nemačkejte. Zalijte horkým nálevem z vody, octa a cukru úložné prostory v malém bytě poměru 1 litr vody, 100 ml octa a 2 lžíce cukru. Zavíčkujte a sterilujte při 85 °C po dobu 25 minut u sklenic do 0,5 litru.

Zavařování má jednu nepříjemnou vlastnost: sklenice se množí rychleji, než stačíte spotřebovávat. Než se nadějete, stojí jich padesát v kuchyni, dalších dvacet v komoře a vy už nevíte, co je kde a z jakého roku. Uspořádat spíž není otázka estetiky, ale toho, abyste na podzim našli to, co jste zavařili na jaře, a abyste příští rok neotevírali dvě stejné okurkové sklenice omylem.

Nakonec platí, že spíž je potřeba jednou za sezonu úplně vyprázdnit a otřít. Při té příležitosti zkontrolujte každé víčko, jestli nedrží jen na pohled — vypouklé víčko nebo zákal v nálevu znamená vyhodit, i když to bolí. Zavařeniny, které přes rok zůstaly netknuté, zařaďte do jídelníčku přednostně, nebo je přetvořte na něco jiného, třeba na omáčku nebo do koláče. Spíž, kde víte, co kde leží a z kdy to je, vám ušetří nejen místo, ale hlavně zbytečné vyhazování práce, kterou jste do zavařování dali.

Sušení ovoce není složité, ale většina neúspěchů pramení ze spěchu. Kdo nastaví sušičku na maximum a čeká, že bude hotovo za dvě hodiny, dostane tvrdé kousky, které uvnitř zůstanou vlhké a do týdne zplesniví. Správné sušení je pomalý proces, při kterém se voda odpařuje rovnoměrně. Teplota se proto drží v rozmezí 50 až 60 °C. Vyšší teplota sice zkrátí dobu, ale zničí vitaminy a připálí cukry, takže ovoce ztmavne a zhořkne.

If you have any kind of questions relating to wherever along with tips on how to utilize Lejournaldedubai.Com, you can e-mail us from the web site.