Proč se zvuk pod šikmým stropem plete, i když reproduktory máte stejné > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Odvětrávejte chytře, ne celý d

Na co si dát pozor při úpravách: nesnažte se potlačit všechny odrazy. Místnost bez odrazů zní mrtvě a unaveně. Cílem je vyrovnat poměr mezi přímým a odraženým zvukem, ne ho vynulovat. Pomůže těžký závěs na nízké stěně, If you have any queries relating to exactly where and how to use prohlédnout, you can contact us at our own website. koberec na podlaze a knihovna nebo police s knihami na protější stěně. Tyto prvky pohlcují různé frekvence a zároveň rozptylují zvuk do stran. Vyhněte se holým sádrokartonovým plochám a velkým skleněným plochám, které odrážejí výšky jako zrcadlo.

Když si nejste jistí, postavte postel nejdřív nasucho, bez povlečení, a projděte se kolem ní. Zkuste si sednout, lehnout, vstát, dojít k oknu a otevřít ho. V podkroví při tom narazíte na šikminu, v přízemí na parapet. Až budete vědět, kde vám překáží hlava a kde nohy, teprve řešte barvu povlečení. Rozdíl mezi podkrovím a přízemím není v tom, co je hezčí, ale v tom, co vám ta místnost dovolí.

Šikmý strop není jen estetický prvek. Mění geometrii místnosti, a tím i to, jak se zvuk šíří od reproduktorů k uším. Pod rovným stropem se většina odrazů děje mezi dvěma rovnoběžnými plochami, osvětlení V obýváku takže se vlny vracejí v předvídatelných intervalech. Jakmile je jedna plocha nakloněná, odrazy se rozptylují do stran a dozadu, čímž vzniká jiný poměr přímého a odraženého zvuku. To je první důvod, proč se stejná sestava v podkroví chová jinak než v obývacím pokoji s rovným stropem.

Osvědčily se nízké plastové bedny na kolečkách, které se dají vytáhnout jako šuplík. Pokud nemáte kolečka, použijte pevné desky nebo překližky podložené dřevěnými špalíky, aby krabice neseděly přímo na izolaci. Do nejnižších míst nedávejte nic, co se může rozlít, rozsypat nebo co přitahuje vlhkost – mouku, papírové archivy, oblečení bez vakua. Typická chyba je cpát sem knihy a časopisy: těžké, na vlhko náchylné a stejně je nikdy neotevřete. Další častá chyba je ukládat sem věci „na věky" bez označení. Za dva roky nebudete vědět, co je v které krabici.

Sušení je stejně důležité jako mytí. Pracujte po pruzích shora dolů a po každém tahu gumu otřete do suchého hadru. Pokud stěrka zůstane mokrá, přenáší špínu zpět na sklo. U vnitřního skla stačí dvě až tři přejetí, pokud jste předtím odstranili prach. Nakonec dočistěte rohy a těsnění vlhkým hadříkem omotaným kolem špachtle nebo tupého nože.

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je zvuk a soukromí. Rozkládací plocha v obývacím pokoji neznamená vlastní pokoj. Pokud tam zároveň někdo pracuje nebo se dívá na televizi, spaní bude nekvalitní. Vyplatí se dohodnout pevný čas, kdy se prostor mění na nocleh, a používat závěs nebo paraván, který oddělí lůžko od zbytku místnosti. Bez toho budete mít skládací postel, ale pořád ne místo na skutečný odpočinek.

Typická chyba je mýt okno za přímého slunce. Voda schne příliš rychle a zanechává mapy. Druhá častá chyba je opřít se celou vahou o rám okna nebo o parapet. Rám není nosný a u starších oken povolí. Třetí chyba je zapomenout na vnitřní stranu krycí lišty, kde se drží prach a která po umytí skla vypadá špinavě. Když na ni dosáhnete jen hadrem na tyči, použijte nástavec s háčkem.

Pokud po všech úpravách zvuk stále nesedí, zkuste změnit výšku poslechu. Pod šikmým stropem platí, že ucho v jiné výšce znamená jiný zvuk. Někdy stačí sedět níž nebo výš o dvacet centimetrů a najednou basy i výšky drží pohromadě. Nejde o magii, ale o geometrii: měníte úhel, pod kterým vlny dopadají na šikminu i na vaše uši.

V přízemí bývá okno na jedné stěně a zbytek místnosti je víceméně pravoúhlý. Postel se staví čelem k oknu, protože to je zdroj světla, vzduchu a výhledu. Jenže v místnosti, kde je okno jediné a nízké, se tím pádem postel ocitne přesně v dráze průvanu a v přímém světle z ulice. V podkroví je situace jiná: okno je často ve šikmé střeše nebo ve štítu a pod ním je jen krátký kus rovné zdi. Postel postavená čelem k takovému oknu se opře o šikminu, hlava skončí v nejnižším místě stropu a vstávání je otázka gymnastiky.

Typická chyba je polepit šikminu tenkými pěnovými deskami a čekat zázrak. Pěna pohlcuje hlavně výšky, takže basy zůstanou nezměněné a zvuk zní ještě nevyváženěji. Další častá chyba je umístit reproduktory přímo pod hřeben, kde je největší dozvuk. Lepší je dát je blíž k nízké stěně a nasměrovat je mírně dolů, aby přímý zvuk mířil na uši a ne na strop. Pokud to jde, použijte stojany nebo police, ne podlahu — podlaha pod šikmým stropem přidává další odraz.

V přízemí platí opačná logika. Okno je nízko, světlo přichází z boku a hlava u okna znamená hluk z ulice, chlad od skla a ranní probuzení v pět. Pokud tam není jiná možnost, dejte mezi postel a okno alespoň těžší závěs a polštář posuňte ke zdi. V podkroví se ta samá úvaha obrací: okno je vysoko a světlo padá shora, takže hlava pod oknem je v pořádku, pokud nad ní zůstane dost prostoru na to, abyste si sedli. Změřte si to vsedě, ne vleže. V posteli se totiž nejen spí, ale taky čte, obléká a občas pracuje.