Špatný spád podlahy, který poznáte až při prvním spláchnutí > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

U vpusti uprostřed platí, že každý metr vzdálenosti od vpusti potřebuje minimálně dvouprocentní spád, tedy dva centimetry na metr. Pokud je sprcha široká metr a půl, znamená to, že na okraji musí být podlaha o tři centimetry výš než u vpusti. To se často podceňuje, a pak se dlažba klade na příliš tenkou vrstvu lepidla. Výsledkem je, že spád je nedostatečný nebo dokonce opačný. Voda se drží v rozích, stojí u stěn a po čase se objeví zatuchlý zápach.

Zrcadlová skříňka má jednu zásadní nevýhodu: vlhko uvnitř. Pokud ji namontujete těsně nad umyvadlo a nemá žádné odvětrání, po několika měsících začnou nabobtnat dvířka a na policích se objeví plíseň. Řešení je jednoduché – nechte mezi zadní stěnou skříňky a zdí mezeru alespoň dva centimetry a do spodní části vyvrtejte dva malé otvory. Otevřené police naopak trpí prachem a mastnotou z mýdla. Police s hloubkou větší než patnáct centimetrů se špatně uklízejí a vzniká v nich nepořádek. Ideální je hloubka deset až dvanáct centimetrů, dostatečná na kelímek i lahvičku.

Nejschůdnější náhrada v panelákovém bytě je prádelní skříň v chodbě nebo v koupelně místo pračky. Nejde o nábytek, ale o svislý sloupec: jedna skříň o šířce šedesát centimetrů pojme koš na špinavé prádlo, sušák, prací prostředky a ještě místo na věšení. Podmínkou je větrání – vlhké prádlo v uzavřené skříni plesniví. Do dveří vyvrtejte dvě větrací mřížky, jednu dole a jednu nahoře, a nechte mezi prádlem mezeru na proudění vzduchu.

Než začnete měřit, projděte si trasu, kterou v koupelně denně chodíte. Vezměte kredu a naznačte na zdi obrys skříně včetně otevřených dvířek. Zjistíte, že i hloubka 25–30 cm stačí na ručníky, toaletní potřeby i zásobu mýdla. Rozhodující je šířka: příliš široká skříň v úzké místnosti vytvoří tunel. Držte se spíš vyšší a užší varianty, klidně 40–50 cm na šířku, a výšku využijte až ke stropu.

Průměr trubky nesmí být zbytečně malý. Při malém průměru voda proudí vyšší rychlostí, vzniká větší turbulence a tím i vyšší hluk. Předimenzovaný průměr ale také není ideální, protože voda nestačí smáčet celý obvod a splachování je hlučnější. Pro odpad z vany se obvykle volí průměr odpovídající projektovanému průtoku a spádu potrubí. Důležitý je spád: příliš malý způsobuje pomalé odtékání a usazování nečistot, příliš velký zase rychlé proudění s výrazným šuměním.

U vpusti uprostřed je potřeba hlídat ještě jednu věc: dlažbu je nutné řezat do tvaru jehlanu nebo klínu ze všech čtyř stran. To je pracné a drahé, pokud se to dělá ručně. Proto se často volí mozaika, která se snadno přizpůsobí spádu. Jenže mozaika má více spár, If you cherished this article and also you would like to get more info relating to jak zařídit Malou kuchyni i implore you to visit our webpage. a ty se musí dokonale vyspárovat, jinak voda zatéká pod dlažbu. U žlabu se naopak vyplatí dlažba velkoformátová, která se řeže jen na jedné straně. To je výhoda, kterou lidé při výběru často přehlédnou.

Praktický postup je vždy stejný: nejdřív se zaměří výška čisté podlahy v celé koupelně, pak se určí nejnižší bod (vpust nebo žlab) a teprve podle toho se dělá spádová vrstva. Nikdy se nedělá spád až z lepidla. Lepidlo má tloušťku maximálně několik milimetrů a žádný pořádný spád neudrží. Další častá chyba je, že se zapomene na dilataci u stěn. Spádová vrstva se musí oddělit od stěn pružným páskem, jinak popraská.

Na závěr: rozdíl není jen v odtoku, ale v celé geometrii podlahy. Vpusť uprostřed vyžaduje spád do čtyř stran a pečlivé řezání dlažby, žlab vyžaduje jen jeden sklon, ale zase rovnou linii. Ať zvolíte cokoli, vždy platí, že spád musí být proveden už v betonu, ne až v lepidle. Kdo to podcení, bude vodu z podlahy vytírat ještě dlouho po sprše.

Jak správně vyspádovat podlahu u žlabu a u vpusti U sprchového žlabu je situace jednodušší v tom, že spádujete jen jedním směrem. Stačí, rekonstrukce koupelny krok za krokem když je podlaha u zdi o dva až tři centimetry výš než u žlabu. Jenže i tady platí, že rovina musí být skutečně rovná. Častá chyba je, že se spád dělá jen „od oka" a dlažba se pak řeže do klínu. Pokud se dlažba řeže do klínu, vznikají spáry různé šířky, které vypadají neupraveně a hůř se spárují. Další chybou je, že se zapomene na spád i v místě, kde se podlaha napojuje na zbytek koupelny. Vznikne takzvaná protispádová hrana, na které se voda zastaví.

Rozdíl mezi sprchovým žlabem a vpustí uprostřed není jen v tom, kam odtéká voda. Zásadně se liší způsob, jakým musí být vyspádovaná podlaha. U vpusti uprostřed se spád dělá ze všech čtyř stran do jednoho bodu, takže vzniká pomyslný trychtýř. U sprchového žlabu se spáduje pouze na jednu stranu, tedy k lince. To má přímý dopad na tloušťku betonu, na dlažbu i na to, kolik vody zůstane na podlaze po sprše.