Nakonec počítejte s tím, že každá činnost má svou hranici. Po dvaceti minutách přichází zlom, kdy se zábava mění v hádku. V tu chvíli je lepší skončit a nabídnout svačinu nebo klid na posteli s knížkou. Rodiče často pokračují, > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Bezpečné ukončení znamená vrátit lidem kontrolu. Můžete říct: „Teď si každý může sednout, jak potřebuje, a nikdo po vás nic nechce." Tím se napětí uvolní. Pokud se někdo rozpláče nebo se stáhne, nechte ho být, ale nabídněte mu možnost promluvit později. Nikdy situaci nekomentujte před ostatními stylem „ty jsi to ale prožíval". Důvěra se buduje pomalu a rychle se ztrácí.

Překvapení místo příkazu Největší chybou je křičet nebo vyhrožovat. Dítě se zatne a pět minut se změní v půlhodinovou hádku. Zkus přijít s nečekaným nápadem: „Slyšel jsem, že venku létá drak, pojď se podívat." Nebo vezmi míč a začni si s ním sám házet o zeď. Děti jsou přirozeně zvědavé a často se přidají. Důležité je nebýt v roli dozorce, ale parťáka. Pokud se přidáš, šance na úspěch raketově roste.

Pevná místa a pravidla jsou základ. Vytvořte v bytě tři zóny: klidnou na čtení a skládání, hlučnou na stavění a převlékání, a mokrou v koupelně. Když dítě úložné prostory v malém bytěí, že voda patří jen do koupelny, nemusíte ho pořád napomínat. Do klidné zóny se hodí staré časopisy, které se smí trhat, karty, puzzle, provázky a korálky. barvy stěn do obýváku hlučné zóny polštáře, deky, krabice a velké hadry na stavění bunkru. Do mokré zóny kelímky, trychtýř, houbičky a hadřík. Přesuny mezi zónami jsou samy o sobě součástí hry a děti je milují, protože mohou něco přenášet a organizovat.

Vyhněte se dvěma typickým pastem. První je výčet všech výjimek dopředu. Snažíte se být důkladní, ale posluchači si z deseti výjimek zapamatují dvě a zbytek vypustí. Výjimky zmiňujte až ve chvíli, kdy se objeví v praxi. Druhá past je vysvětlovat pravidlo déle než dvě minuty. Po dvou minutách klesá pozornost a začínáte opakovat totéž jinými slovy. Když to nejde kratčeji, rozdělte to na dvě setkání.

Zařazení má smysl ve chvíli, kdy se skupina už trochu zná a panuje v ní základní důvěra. U úplně nových lidí je lepší začít lehčími aktivitami, kde se nikdo neobnažuje. Vhodné je hrát hry po delší společné práci, ne jako rozcvičku na začátku. Také záleží na velikosti skupiny – v deseti lidech se dá ještě pracovat s každým, ve třiceti už snadno vzniká tlak na výkon a někteří se stáhnou.

Jak hru bezpečně ukončit Ukončení je stejně důležité jako samotná hra. Nikdy nenechávejte účastníky „viset" v rozehraném stavu. Předem řekněte, kolik času na aktivitu máte, a dodržte to. Když se někdo začne smát nepřirozeně, ztuhne nebo uhne pohledem, zastavte hru okamžitě – i kdyby zbývalo jen pár minut. Po skončení zařaďte krátké kolečko, v němž každý řekne jednu větu o tom, jak mu bylo. If you have any concerns relating to exactly where and how to use Kriminal-Ohlyad.Com.Ua, you can contact us at the web page. Nejde o terapii, jen o uzavření zážitku.

Nakonec počítejte s tím, že každá činnost má svou hranici. Po dvaceti minutách přichází zlom, kdy se zábava mění v hádku. V tu chvíli je lepší skončit a nabídnout svačinu nebo klid na posteli s knížkou. Rodiče často pokračují, dokud dítě nepláče, protože chtějí dokončit hru. Přerušení není prohra. Naopak – kdo skončí včas, tomu děti příště řeknou ano.

Důvěrové hry nejsou univerzální nástroj. Hodí se tam, kde je čas, klid a dobrovolnost. Kde chybí kterákoli z těchto tří věcí, je lepší je vynechat. Když je zařadíte s ohledem na skupinu a ukončíte je jasně a včas, mohou být přínosem. Když ne, zůstane po nich jen rozpačitost nebo něco horšího.

Někdy stačí změnit prostředí. Otevři okno, pusť hudbu a začni uklízet nebo tancovat. Děti se rády přidají, když vidí, že se bavíš. Vyhni se tomu, abys jim počítač jen tak vypnul. To vyvolá vztek a vzdor. Místo toho řekni: „Za pět minut jdeme na procházku, oblékni se." Dej jim pocit kontroly – mohou si vybrat, kam půjdete.

Typické chyby, kterých se rodiče dopouštějí: nabízejí aktivity přesně ve chvíli, kdy už je dítě unavené a má hlad. Nejlepší čas na novou hru je po jídle a odpočinku, ne před spaním. Další chyba je přílišná kontrola. Pokud dítě staví věž křivě nebo maluje mimo linky, nechte to být. Jakmile začnete opravovat, hra se změní v úkol a dítě odejde. A třetí častá chyba: příliš mnoho instrukcí najednou. Místo věty „teď si vezmi papír, pastelky, nakresli dům a pak ho vystřihni" řekněte jen „tady je papír a pastelky". Dítě si zbytek vymyslí samo.

Pokud se nedaří, zkrať čas u obrazovky postupně. Například každých deset minut řekni: „Za pět minut končíme." Dítě se stihne připravit. A až vypneš počítač, měj připravený jasný plán – míč, kolo, švihadlo. Bez něj se bude nudit a vrátí se k obrazovce. Pamatuj, že pět minut je maximum. Čím déle vyjednáváš, tím menší šance, že se pohne.

Typická chyba je slibovat odměnu za pohyb, např. „Když si půjdeš hrát, dostaneš čokoládu." Tím učíš dítě, že pohyb je trest a sladkost odměna. Lepší je přirozená zábava. Také se vyhni tomu, abys dítěti říkal, že u počítače jen ztrácí čas. To ho jen urazí. Místo toho řekni: „Pojď, ukážu ti novou hru venku."