Když běh nestačí: honičky, které nadchnou i náctileté > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Vezměte známou pohádku a rozložte ji na tři až pět zvratů. Například: hrdina dostane úkol, narazí na pomocníka, prohraje první pokus, získá nápravu a vrátí se změněný. Každý zvrat je jedno kolo hry. Není potřeba víc. Dlouhé hry se u dětí rozpadají, protože ztratí nit. Pokud má příběh víc než pět kroků, škrtněte prostřední část, ne konec.

Druhá věc, rady pro Rekonstrukci kterou lidé podceňují, je vlastní rozhodování pod tlakem. Když se prohrává, roste chuť vsadit víc a rychleji. Tomu se říká honění ztráty a je to stejně spolehlivý mechanismus jako výmluva. Řešení není silná vůle, ale pravidlo stanovené předem. Urči si maximální počet tipů na den a maximální podíl prostředků na jeden tip. A pak to dodrž, i když se zdá, že tentokrát to vyjde. Právě ve chvíli, kdy si myslíš, že to musí vyjít, přestáváš hodnotit a začínáš doufat.

Poslední hra: tichá honička. Nikdo nesmí mluvit ani křičet. Lovec se může prozradit jen dupnutím. Ostatní se smějí pohybovat jen pomalu. Kdo promluví, vypadává. Hra končí, když lovec chytí tři hráče. Je ideální na závěr, kdy potřebujete děti zklidnit.

Honění s čísly. Děti stojí v kruhu a mají přidělená čísla. Uprostřed je jeden, který vyvolá číslo a snaží se ho chytit, než oběhne kruh a vrátí se na místo. Pokud se to nepovede, role se mění. Tato varianta je oblíbená, protože zapojuje i čekající děti, které musí dávat pozor.

Kromě panáka a bludiště se osvědčily i další kresby. Šnečí závod: nakreslete dvě paralelní vlnovky a děti po nich posouvají kamínek pomocí klacíku. Nebo klasické piškvorky ve zvětšené mřížce. Pro skákání je vhodná i řada obdélníků jako žebřík, kde se střídá jedna a dvě nohy. Vždy platí: čím větší kresba, tím lepší zábava. Drobné čáry se rychle smažou a hůř se čtou.

Co se osvědčilo a co naopak ne Největší chyba je lepit věci tavnou pistolí přímo na oblečení. Za prvé se to rozpadne, za druhé dítěti bude horko. Místo toho používejte suchý zip, špendlíky nebo gumičky. Uši z filcu přišijte na čelenku, ne na čepici – čelenka se dá sundat. Ocas z ponožky naplněné rýží přišijte na gumičku do pasu. Křídla z drátěné ramínka potaženého punčochou fungují líp než karton, protože se neohýbají a neškrtí.

Ověřené hry, které vydrží déle než pět minut Mrazící honička s barvami. Kdo je chycen, zůstane stát jako mrazík. Ostatní ho mohou zachránit tím, že se ho dotknou a řeknou barvu, kterou má na sobě. Pokud ji nemá, musí utíkat k dalšímu. Tato hra nutí děti nejen běhat, ale i všímat si detailů a spolupracovat. Chyba: příliš mnoho zachránců najednou způsobí, že hra nemá konec. Omezte počet zachránců na dva.

Barvy řešte až nakonec. Krepový papír je na jednorázovku dobrý, ale nesnáší vlhko a roztrhne se při prvním běhání. Látkové zbytky ze starého prostěradla se dají nastříhat a nařasit, což je trvanlivější. Masku z papírového talířku na gumičce zvládne i předškolák. Oči vystřihněte větší, než se zdá – dítě jimi musí vidět na schody. Nikdy nedělejte masku přes celý obličej pro dítě do šesti let, osvěTlení v Obýváku hrozí zakopnutí.

Vyzkoušejte hru nejdřív ve zkrácené verzi. Zahrajte si ji sami nebo s jedním dítětem a sledujte, kde se ztrácí pozornost. Když se dítě ptá „a co teď?", není to chyba dítěte, ale chybějící instrukce. Když se ptá „a můžu ještě?", hra funguje. Délku držte tak, aby se vešla do jednoho sezení a skončila dřív, než se přestane dařit. Následné opakování je přirozené – děti chtějí stejný příběh znovu, ale s jinou volbou.

Každý rok řešíte to samé: dítě přijde s tím, If you beloved this article so you would like to collect more info about tento článek kindly visit our webpage. že zítra má karneval a vy nemáte nic. Panika je zbytečná. Kostým se dá složit z věcí, které doma běžně máte, a často vypadá líp než kupovaný. Rozhodující je začít od siluety, ne od detailů. Vyberte, čím dítě bude: zvíře, povolání, postava. Až pak hledejte, co na to obléct.

Základem je jednobarevné oblečení. Černé legíny a triko udělají kočku, netopýra i ninju. Bílé triko a tepláky jsou základ na kostlivce, doktora nebo ducha. Hnědé manšestráky a svetr promění dítě v medvěda či lišku. Trik je v tom, že spodní vrstva má být pohodlná – dítě v ní stráví celý den ve škole nebo ve školce. Nikdy nešijte kostým napevno na tělo, vždycky dělejte vrstvy, které jdou sundat.

Poslední věc, kterou většina lidí podcení, je zkouška. Hotový kostým nechte dítě obléct den předem a nechte ho deset minut běhat po byt v panelákuě. Zjistíte, co padá, co škrábe a co se rozepíná. Vezměte si na to jehlu a nit a opravte to hned. Ráno na to nebude čas a dítě bude nervózní. A když něco nevyjde, vůbec to nevadí – nejlepší kostýmy vznikají z kompromisu mezi tím, co bylo doma, a tím, co dítě chtělo.