Co dělat, když mapy selžou a značky zmizí? > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Začněte brzy. V létě je v skalách od sedmé hodiny ráno klid a chladno, což oceníte ve stoupání. Zaparkujte na oficiálním parkovišti, ne na okraji silnice u vjezdu do skal — pokuty jsou tam časté a místní na to dost dbají. Vezměte si hotovost na vstupné do placených úseků a na parkování, protože signál v roklinách vypadává a platební terminály nejsou všude. S sebou pevné boty, dost vody a pláštěnku. Skalní stezky mají kovové žebříky, stupačky a mokré kameny, na kterých se klouže i v suchu.

Na závěr: navigace je pomůcka, ne vedení za ruku. Vytištěná mapa a buzola váží pár gramů a fungují i po pádu telefonu do potoka. Kdo je bere s sebou, ten se neztratí ani tehdy, když aplikace zklame. A to je celý rozdíl mezi pohodlným výletem a nočním hledáním cesty.

Po návratu si zapište, kde přesně jste zabloudili a co fungovalo. Příště se hodí vědět, že jste se otočili o devadesát stupňů nebo že jste šli po vrstevnici místo po spádnici. A hlavně – příště berte s sebou píšťalku, zapalovač a pláštěnku, i na krátkou procházku. Právě tyhle tři věci rozhodují, jestli se z lesa vrátíte za dvě hodiny, nebo za dva dny.

Na občerstvení se nespoléhejte. Restaurace u hlavních vstupů bývají plné a v odpoledních hodinách se čeká dlouho. Svačinu a pití si vezměte vlastní a snězte ji na vyhlídce, ne v bufetu. Odpadky si odneste, v chráněné krajině nejsou koše všude. Pokud jdete s dětmi, zvolte kratší okruh kolem zámku Hrubá Skála a vynechte dlouhé přechody přes skalní město. Děti ocení spíš vyhlídky a sklaní útvary než přechod celého masivu.

Typická chyba je jít pořád rovně, i když terén nutí k zatáčkám. Člověk má tendenci zatáčet mírně doprava, takže po hodině chůze opíše velký oblouk. Dělejte proto časté kontroly: každých deset až patnáct minut se zastavte, rekonstrukce bytu podívejte se na mapu a ověřte, kde jste. Další chybou je spoléhat na vyšlapanou pěšinku. Zvířecí stezky vypadají jako lidské, ale vedou k vodě nebo k pastvě a často končí v houští. Stezka, proměna bytu která se rozpadá do mnoha větviček, není turistická cesta.

Jak si ověřit směr bez kompasu Kompas je spolehlivý, ale i bez něj se dá udržet směr. Slunce vychází na východě a zapadá na západě, v poledne je na jihu. Stíny jsou nejkratší kolem poledne a míří na sever. Hodinky se dají použít jako provizorní kompas: hodinovou ručičku namíříte na slunce a osa mezi ní a dvanáctkou ukazuje severojižní směr. V noci pomůže Polárka, která stojí téměř přesně nad severem. Severka se hledá přes zadní kola Velkého vozu. Tyto metody mají odchylku, ale pro udržení hrubého směru stačí.

Neznačený terén není nepřítel. Je to prostor, kde se musíte spolehnout na pozorování a pravidelnou kontrolu. Kdo si před cestou určí záchytné body, kdo sleduje vrstevnice a kdo se nebojí vrátit, ten se neztratí ani tam, kde žádná značka nevede.

Typická chyba je zrychlit a jít „po paměti". V mlze se snadno stane, že sejdete ze značky, přejdete na jinou cestu a ztratíte přehled. Další častou chybou je spoléhat jen na mobilní aplikaci. Ta může selhat kvůli slabému signálu, vybité baterii nebo vlhkosti. Papírová mapa a buzola patří do batohu vždy, i když jdete na krátkou túru.

Značená turistická trasa je pohodlí, ne záruka. Jakmile vstoupíte do prostoru, kde značky chybí nebo jsou přerostlé vegetací, rozhoduje jen to, co máte v hlavě a v batohu. Základem je před odchodem vědět, kudy přesně chcete jít a kde jsou hranice vašich schopností. Vytiskněte si mapu, i když máte aplikaci v telefonu. Papír nevybije baterku a funguje v dešti. Na mapě si označte dva až tři záchytné body: výrazný vrchol, soutok potoků, okraj lesa. Podle nich se budete vracet do známého prostoru, když se ztratíte.

Když zjistíte, že nevíte, kde jste, nepokračujte naslepo. Zastavte se, najděte si kryté místo a zkuste se zorientovat znovu. Vraťte se po vlastních stopách k poslednímu jistému bodu. Sestupujte k vodě, potok většinou vede k větší řece a k lidskému osídlení. Nikdy nezkracujte cestu přes neznámý svah, zejména ne nad srázem. Pokud se setmí, zůstaňte na místě, zabezpečte se proti chladu a počkejte do rána. Ráno vidíte terén znovu a bývá to nejlepší orientační pomůcka.

V neznačeném terénu se orientujte podle linií a tvarů, ne podle detailů. Hřebeny, údolí, potoky a lesní cesty jsou stabilní orientační body, které najdete na mapě i v realitě. Naučte se číst vrstevnice: husté linie znamenají strmý svah, řídké pozvolný. Když jdete po vrstevnici, udržujete stejnou nadmořskou výšku a neplytváte silami. Pokud potřebujete sejít do údolí, jděte kolmo na vrstevnice, ne šikmo. Šikmý pohyb vás stáhne do nechtěného svahu a ztratíte přehled.

To learn more info in regards to Ossenberg.ch check out our own web site.