Jak vybrat kojeneckou láhev a dudlík bez zbytečných chyb > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Na co si dát pozor přímo v čekárně a ordinaci Čekárna je první test. Čekání je pro děti nuda, a nuda plodí neklid. Přibalte si do tašky oblíbenou knížku, malou hračku nebo omalovánky. Vyhněte se ale sladkostem – cukr dítěti zvyšuje hyperaktivitu a pak se hůře zklidňuje. Před vstupem do ordinace se zastavte na chodbě, dřepněte si k dítěti, podívejte se mu do očí a krátce mu připomeňte, co se bude dít. Tiché, srozumitelné povzbuzení funguje líp než deset minut vysvětlování.

Nejprve se zaměřte na lahvičku. Sledujte především průtok savičky – ten se liší podle věku a měl by odpovídat schopnostem dítěte sát. Příliš rychlý průtok způsobí, že se miminko dáví, pláče a polyká vzduch. Příliš pomalý zase vede k únavě a nedojedení. Vybírejte savičku podle aktuálního věku, ale pozor: každé dítě je jiné, takže pokud vidíte, že se trápí, klidně zkuste jinou velikost, i když věk neodpovídá. Dalším důležitým prvkem je ventilace – kvalitní savička má ventilek, Https://Tigress.Site/Index.Php?Title=Když_PřIcháZí_Puberta,_Zkuste_NejdříV_Naslouchat,_Ne_Radit který vyrovnává tlak a snižuje množství spolykaného vzduchu.

U dudlíků je situace podobná. Nejdůležitější je volba velikosti – dudlík, který je příliš malý, může bránit správnému vývoji patra, příliš velký zase způsobuje dávivý reflex. Tvar dudlíku (anatomický, kulatý, symetrický) volte podle preferencí dítěte. Symetrický dudlík je ideální pro noční použití, kdy ho dítě neotočí špatně. Klasickou chybou je věšet dudlík na šňůrku kolem krku – to je bezpečnostní riziko, které může vést k udušení. Místo toho používejte klip s krátkou šňůrkou, který se připevní na oblečení.

Jak probrat obavy, aniž byste dítě vystrašili Rozhovor o táboře veďte v klidu a pozitivně. Zeptejte se, co se dítěti líbí na programu, co si představuje pod pojmem „táborák" nebo „stezka odvahy". Pokud vyjádří obavu ze tmy nebo z cizích dětí, nebagatelizujte to, ale nabídněte konkrétní řešení: „Když se budeš bát, řekni to vedoucímu, on ti pomůže." Vyhněte se ale detailnímu popisování možných nebezpečí – dítě si pak vytvoří obraz táboru jako místa plného hrozeb. Místo toho vyprávějte vlastní zážitky z dětství, a to včetně legrace a drobných nepříjemností, které nakonec dobře dopadly.

Nejdůležitější je tvar a materiál – na to se zaměřte Tvar savičky by měl kopírovat anatomii patra a podporovat přirozený pohyb jazyka, podobně jako při kojení. Široké savičky připomínají prs a jsou vhodné pro kojené děti, užší savičky ocení děti, které už přešly na umělou výživu. Materiál savičky – silikon nebo latex – má své výhody. Silikon je pevnější, průhledný a odolnější vůči dezinfekci, latex je měkčí a pružnější, ale rychleji se opotřebováosvětlení v obývákuá a může způsobovat alergie. Pokud dítěti rostou zoubky, sáhněte po savičce s pevnější strukturou, aby ji nemohlo prokousnout.

Nakonec si zapamatujte: méně je někdy více. Nemusíte mít připravený program na každou minutu. Nechte dítě volně běhat, kutálet se z kopce, pozorovat mravence nebo stavět úložné prostory v malém bytěěž z klacků. Vaše role spočívá v dohledu, ne v neustálém organizování. Pokud se dítě začne nudit, nabídněte mu jeden z výše uvedených nápadů, ale respektujte, když chce jen tak být venku. Tím, že mu dáte svobodu, podpoříte jeho vlastní iniciativu, což je důležitější než jakákoli připravená hra.

Pravidelně kontrolujte stav dudlíků i saviček. Pokud jsou viditelně opotřebované, lepivé nebo mají praskliny, ihned je vyměňte. Bakterie se usazují i v mikroskopických prasklinách, které nejsou vidět. Kovový nebo gumový povrch nevyvařujte příliš často – stačí mýt v horké vodě se saponátem a sterilizovat pouze prvních pár měsíců. Častým omylem je také nechat dudlík viset na slunci nebo u topení – tím se materiál rychleji kazí. Při výběru se řiďte instinktem a sledujte reakce miminka. Žádné doporučení nenahradí to, co vidíte na vlastní oči.

Pozor na další častý omyl: říkat dítěti, že se „nic nebude dít" nebo že to „nebude bolet", když to není pravda. Dítě vám přestane věřit, a příště už nebude spolupracovat vůbec. Mnohem lepší je přiznat, že může štípnout nebo píchnout, ale že to rychle přejde. A hlavně – nikdy nepoužívejte návštěvu jako hrozbu. Věty typu „když nebudeš jíst, půjdeme k doktorovi" vytvářejí strach, který se pak v ordinaci mění v hysterii.

Nejdůležitější je informovanost – ale ne vaše, nýbrž dítěte. Dítě, které neví, co ho čeká, se bojí mnohem víc, než když má představu. Můžete to vyřešit hrou. Před návštěvou si doma s plyšákem nebo panenkou zahrajte, jak se vyšetřuje ouško, jak se poslouchá srdíčko nebo jak se otevírají ústa. Vysvětlete, že paní doktorka se jen dívá, a že pokud něco bolí, řekne to předem. Dítě pak v ordinaci tu situaci „zná" a není tak vylekané.

If you are you looking for more info about další informace look into the web-site.