Hračky pro dvouleté děti, které končí v koutě a co s tím > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Když dítě zvrací, má průjem nebo se mu nechce pít, rodiče často čekají na zjevné projevy dehydratace, jako je sucho v ústech nebo propadlý fontanel u kojenců. Jenže tyto příznaky se objevují až ve chvíli, kdy už tělo ztratilo velké množství tekutin. Spolehlivější je sledovat, jak často dítě močí, a hlavně barvu moči. Tmavší moč nebo méně časté přebalování než obvykle jsou prvními varovnými signály, které poznáte dřív, než dítě začne být apatické.

Jaké projevy nesmíte přeskočit a kdy už je pozdě U kojenců do jednoho roku sledujte kromě močení také slzení při pláči a vlhkost v ústech. Pokud dítě pláče bez slz nebo má suchý jazyk, jedná se o pokročilou dehydrataci. U starších dětí si všímejte, jestli vydrží bez pití celý den, i když má horečku, nebo jestli se mu točí hlava při vstávání. Rychlý test: stáhněte kůži na hřbetu ruky – pokud se pomalu vrací zpět, je to známka ztráty tekutin.

Prevence je jednodušší než řešení následků. Nabízejte dítěti tekutiny průběžně, ne až když má žízeň. Ideální je voda, neslazený čaj nebo ředěné ovocné šťávy. Při horečce zvyšte příjem tekutin o třetinu, dokončení interiéru při horkém počasí ještě víc. Here is more information regarding tento článek check out our own web page. Nedávejte dítěti sportovní nápoje ani energetické drinky, které obsahují kofein a příliš mnoho cukru. Tento jednoduchý postup zvládnete doma – ale jen pokud začnete včas.

Když už hračku vyberete, sledujte, jak si s ní dítě skutečně hraje. Dvouleté dítě není schopno hrát si podle pravidel, ani se soustředit déle než pět minut. Pokud vidíte, že se k hračce vrací, znamená to, že je správná. Jestliže se jí vyhýbá, možná je příliš složitá nebo naopak nudná. Častou chybou je dávat dítěti hračky, které jsou určené pro tříleté a starší děti. Ty mívají malé díly, které se mohou vdechnout, nebo obsahují magnety. Dvouleté děti rády zkoumají ústy, proto musí být všechny části větší než hrdlo dětské lahve. Zkontrolujte také, zda hračka nemá ostré hrany, dlouhé šňůry nebo malé baterie.

Kolem druhého roku života se dítě začíná intenzivně zajímat o svět, napodobuje dospělé a učí se mluvit. Rodiče proto často kupují hračky, které mají rozvíjet logiku, jemnou motoriku nebo slovní zásobu. Jenže spousta z nich míří na vývojové fáze, které dvouleté děti ještě nemají zažité. Typickým příkladem jsou skládačky s velkým počtem dílků, puzzle s mnoha obrázky nebo elektronické hračky s tlačítky. Dítě se sice zabaví, ale skutečného učení se nedočká. Jak poznat, že hračka skutečně odpovídá věku a ne jenom slibům na krabici?

Nezapomínejte na pravidelnost. Dítě by mělo jíst v přibližně stejných časech, ideálně pětkrát denně – tři hlavní jídla a dvě svačiny. Tím se nastaví biologický rytmus hladu a sytosti. Mezi jídly nedávejte žádné další pochutiny, i když se dítě dožaduje. Pokud jídlo odmítne, klidně ho nechte odejít od stolu a nabídněte další jídlo až v nejbližším pravidelném termínu. Hlad je přirozený motivátor a po pár hodinách bez jídla se chuť k jídlu obvykle dostaví sama.

Nejdůležitější je pozorovat, co dítě právě trápí. Dvouleté děti se učí především pohybem a opakováním. Ideální je dřevěná vkládačka s velkými tvary, která má jen tři nebo čtyři otvory. Když dáte dítěti vkládačku s deseti tvary, často ji vzdá. Místo aby se radovalo z úspěchu, bere si jeden tvar a zkouší ho do všech otvorů. Jakmile se mu to nedaří, hází díly po zemi. Z toho plyne první zásada: kvalita před kvantitou. Hračka má mít málo prvků, ale velké a dobře uchopitelné. Stejně tak dobře fungují kostky, které lze stavět na sebe, protože zkouší rovnováhu.

Pokud chcete podpořit řeč a slovní zásobu, sáhněte po obrázkových kartách nebo pexesu s fotografiemi reálných předmětů a zvířat. Dítě se učí pojmenovávat věci a vy při tom můžete rozvíjet rozhovor. Vyhněte se ale kartám s příliš složitými ilustracemi nebo abstraktními motivy. Dítě si lépe zapamatuje konkrétní obrázek jablka než stylizovaný geometrický tvar. Stejně tak jsou vhodné jednoduché maňásci nebo látkové panenky, které podporují fantazii a sociální hru.

Poslední rada se týká prostředí. Dvouleté dítě se učí hlavně tím, že pozoruje dospělého. Hračka samotná nestačí, pokud se k ní nepřipojíte. Zkuste si s dítětem hrát tak, že mu ukazujete vlastní postup, ale necháváte ho, ať si hraje po svém. Když stavíte věž a dítě ji shodí, je to přirozená reakce, která ho učí příčině a následku. Nenuťte ho k tomu, aby vás napodobovalo přesně. Dovolte mu experimentovat. Pokud vidíte, že si hračku vkládá do úst, nebo s ní bouchá o stůl, je to normální. Důležité je, aby hračka měla pevné zpracování a nepovolovaly z ní žádné části. Tím zajistíte, že si dítě užije hru bez zbytečného rizika.