Hlíva ústřičná versus penízovka: poznáte je bez záměny?
페이지 정보
본문
Při pěstování se často chybuje v příliš vysoké teplotě, která podpoří růst plísní místo hlívy. Další častou chybou je málo vzduchu — plodnice pak vyrůstají dlouhé a tenké s drobnými klobouky. Pokud se na povrchu substrátu objeví zelená plíseň, celý blok vyhoďte, prostor vyčistěte a rekonstrukce koupelny krok za krokemčněte znovu s čerstvou pasterovanou slámou. Sbírejte pouze plodnice, které jsou suché a čisté, nikdy ne ty nasáklé vodou.
Vě houbami nevzniká proto, že by lidé neznali žádné houby. Vzniká proto, že si u konkrétního plodnice nejsou jistí, ale přesto ji vezmou. Rozhodující není odvaha, ale schopnost přiznat si nejistotu a zastavit se dřív, než houba skončí v košíku. Pokud si nejste jistí, neexistuje žádný trik, jak si být jistí během pěti sekund. Existuje ale postup, který riziko spolehlivě sníží.
Domů se vracejte s prázdným košíkem jen tehdy, když jste opravdu nic nenašli. Nezapomeňte zkontrolovat, že máte zpět nůž, telefon, doklady a klíče. Většina výbavy se ztrácí při odkládání na pařez nebo kámen, kde si ji položíte jen na chvíli. Před odchodem z lesa si udělejte krátkou pauzu, projděte si obsah batohu a košíku. Ušetříte si cestu zpět a možná i nepříjemný večer v cizím lese.
Typická chyba je snažit se plodnici „zachránit" a nechat ji vyrůst do velikosti, kdy už zasahuje do okolních klobouků. Tím se zvyšuje riziko plísní a hniloby. Další chybou je řezat plodnici uprostřed, čímž zbytek zůstane v substrátu a stane se živnou půdou pro bakterie. Někteří pěstitelé se snaží plodnice potlačit chemicky, což je zbytečné a často to poškodí i hlavní mycelium.
Jak hlívu zpracovat, aby vydržela a nezhořkla Hlíva se sklízí v mládí, když jsou klobouky ještě pevné a okraje stočené dolů. Starší plodnice jsou tuhé a mohou mít nahořklou chuť. Sklízejte celý trs jedním řezem u substrátu, nikdy nenechávejte zbytky třeně, jinak začnou plesnivět. Po sklizni nechte blok odpočívat dva až tři týdny a poté znovu zvlhčete; obvykle dá tři až čtyři vlny plodnosti.
Proč se plodnice objevují tam, kde nemaj
Kozák březový se dá splést hlavně s kozákem šedým (Leccinum scabrum var. scabrum) nebo s kozákem barvířským. Rozdíl je v detailech: kozák březový má klobouk spíše hladší a třeň s jemnými, tmavými šupinkami, které nejdou snadno setřít. Někteří houbaři ho zaměňují i s hřibem hnědým, ten má ale na třeni síťku, ne šupinky. Zásadní chybou je sbírat staré plodnice s měkkým, vodnatým kloboukem — dužnina pak blátiví a houba se rozpadá. Další častá chyba: kozáka březového seřezávají u země, čímž ho znehodnotí. Správně se vytahuje z půdy krouživým pohybem, aby se nepoškodilo podhoubí.
Hlíva ústřičná roste v trsech na odumřelém dřevě listnáčů, nejčastěji na buku, vrbě nebo topolu. Klobouk má vejčitý až vějířovitý, bokem přirostlý k substrátu, barvy šedé, hnědé nebo našedlé. Třeň je krátký, často postranní, a lupeny sbíhají hluboko na třeň. Dužnina je bílá, na řezu nemění barvu. Záměna hrozí hlavně s penízovkou sametonohou, která má třeň výrazně delší a plstnatý, a s hlívičkou, jež je menší a roste na jehličnanech. Nejspolehlivější znak je růst v trsech a sbíhavé lupeny.
Pro pěstování na zahradě nebo v garáži se osvědčily balíky slámy nebo pařezy. Slámu nejprve pasterujte v horké vodě při teplotě kolem 70 °C po dobu jedné hodiny, nechte okapat a vychladnout. Do vychladlé slámy vmíchejte sadbu a hmotu napěchujte do plastového pytle s několika malými otvory. Pytel umístěte do stínu při teplotě 20–25 °C, dokud se neobjeví bílé podhoubí. Poté teplotu snižte na 12–16 °C a zvyšte vlhkost. První plodnice se objeví za dva až čtyři týdny.
Čerstvá hlíva vydrží v chladničce v papírovém sáčku asi týden. Před tepelnou úpravou odkrojte tuhé třeně a houby krátce orestujte na sádle nebo oleji. Dlouhé vaření ve vodě je chyba — hlíva ztratí texturu a zhořkne. Nejlepší je restování při vysoké teplotě dozlatova, případně obalení v těstíčku. Sušení se nedoporučuje, protože plodnice ztvrdnou; vhodnější je zamrazení po předchozím povaření nebo naložení do octa.
Vě houbami nevzniká proto, že by lidé neznali žádné houby. Vzniká proto, že si u konkrétního plodnice nejsou jistí, ale přesto ji vezmou. Rozhodující není odvaha, ale schopnost přiznat si nejistotu a zastavit se dřív, než houba skončí v košíku. Pokud si nejste jistí, neexistuje žádný trik, jak si být jistí během pěti sekund. Existuje ale postup, který riziko spolehlivě sníží.
Domů se vracejte s prázdným košíkem jen tehdy, když jste opravdu nic nenašli. Nezapomeňte zkontrolovat, že máte zpět nůž, telefon, doklady a klíče. Většina výbavy se ztrácí při odkládání na pařez nebo kámen, kde si ji položíte jen na chvíli. Před odchodem z lesa si udělejte krátkou pauzu, projděte si obsah batohu a košíku. Ušetříte si cestu zpět a možná i nepříjemný večer v cizím lese.
Typická chyba je snažit se plodnici „zachránit" a nechat ji vyrůst do velikosti, kdy už zasahuje do okolních klobouků. Tím se zvyšuje riziko plísní a hniloby. Další chybou je řezat plodnici uprostřed, čímž zbytek zůstane v substrátu a stane se živnou půdou pro bakterie. Někteří pěstitelé se snaží plodnice potlačit chemicky, což je zbytečné a často to poškodí i hlavní mycelium.
Jak hlívu zpracovat, aby vydržela a nezhořkla Hlíva se sklízí v mládí, když jsou klobouky ještě pevné a okraje stočené dolů. Starší plodnice jsou tuhé a mohou mít nahořklou chuť. Sklízejte celý trs jedním řezem u substrátu, nikdy nenechávejte zbytky třeně, jinak začnou plesnivět. Po sklizni nechte blok odpočívat dva až tři týdny a poté znovu zvlhčete; obvykle dá tři až čtyři vlny plodnosti.
Proč se plodnice objevují tam, kde nemaj
Kozák březový se dá splést hlavně s kozákem šedým (Leccinum scabrum var. scabrum) nebo s kozákem barvířským. Rozdíl je v detailech: kozák březový má klobouk spíše hladší a třeň s jemnými, tmavými šupinkami, které nejdou snadno setřít. Někteří houbaři ho zaměňují i s hřibem hnědým, ten má ale na třeni síťku, ne šupinky. Zásadní chybou je sbírat staré plodnice s měkkým, vodnatým kloboukem — dužnina pak blátiví a houba se rozpadá. Další častá chyba: kozáka březového seřezávají u země, čímž ho znehodnotí. Správně se vytahuje z půdy krouživým pohybem, aby se nepoškodilo podhoubí.
Hlíva ústřičná roste v trsech na odumřelém dřevě listnáčů, nejčastěji na buku, vrbě nebo topolu. Klobouk má vejčitý až vějířovitý, bokem přirostlý k substrátu, barvy šedé, hnědé nebo našedlé. Třeň je krátký, často postranní, a lupeny sbíhají hluboko na třeň. Dužnina je bílá, na řezu nemění barvu. Záměna hrozí hlavně s penízovkou sametonohou, která má třeň výrazně delší a plstnatý, a s hlívičkou, jež je menší a roste na jehličnanech. Nejspolehlivější znak je růst v trsech a sbíhavé lupeny.
Pro pěstování na zahradě nebo v garáži se osvědčily balíky slámy nebo pařezy. Slámu nejprve pasterujte v horké vodě při teplotě kolem 70 °C po dobu jedné hodiny, nechte okapat a vychladnout. Do vychladlé slámy vmíchejte sadbu a hmotu napěchujte do plastového pytle s několika malými otvory. Pytel umístěte do stínu při teplotě 20–25 °C, dokud se neobjeví bílé podhoubí. Poté teplotu snižte na 12–16 °C a zvyšte vlhkost. První plodnice se objeví za dva až čtyři týdny.
Čerstvá hlíva vydrží v chladničce v papírovém sáčku asi týden. Před tepelnou úpravou odkrojte tuhé třeně a houby krátce orestujte na sádle nebo oleji. Dlouhé vaření ve vodě je chyba — hlíva ztratí texturu a zhořkne. Nejlepší je restování při vysoké teplotě dozlatova, případně obalení v těstíčku. Sušení se nedoporučuje, protože plodnice ztvrdnou; vhodnější je zamrazení po předchozím povaření nebo naložení do octa.
- 이전글Unlocking the Power of Statistics in Your Sports Betting Strategy 26.10.09
- 다음글모곡동풀싸 001 1 702 745 8508 진위역풀싸롱 진위역풀쌀롱 정통 예약문의｜상담 전 운영 확인 26.10.09
댓글목록
등록된 댓글이 없습니다.