Když květináč nemá drenáž, jak zastavit hnilobu kořenů > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Hniloba kořenů v květináči bez drenážního otvoru vzniká téměř vždy ze stejného důvodu: voda nemá kudy odtéct a zůstává u dna. Kořeny pak nemají kyslík, přestanou přijímat živiny a začnou zahnívat. První signál bývá nenápadný – listy žloutnou, měknou, někdy opadávají, i když je substrát vlhký. Pokud rostlinu vytáhnete z květináče, zdravé kořeny jsou světlé a pevné, napadené jsou tmavé, rozbředlé a zapáchají.

Prvním krokem je změřit, kolik světla do koupelny skutečně dopadá. I malé okénko nebo světlík stačí na to, aby se dala pěstovat řada druhů. Pokud okno chybí úplně, soustřeďte se na rostliny, které v přírodě rostou v podrostu. Sem patří například aspidistra, sanseviera, zamiokulkas, šeflera, rekonstrukce bytu filodendron, pothos, chřestýšek, maranta, aglaonema a dracaena. Všechny tyto druhy zvládnou i několik metrů od okna, pokud mají alespoň rozptýlené světlo z chodby.

Vzdálenost mezi zdrojem světla a vrcholem rostliny udržujte u slabších zářivek kolem 15 až 25 cm, If you have any questions relating to where and ways to utilize koukněte sem, you can call us at our own web-page. u výkonnějších LED 30 až 50 cm. Příliš blízko znamená popálené listy, příliš daleko zase vytáhlé a bledé stonky. Světlo nasměrujte přímo na rostlinu, ne do místnosti. Pomůže obyčejný bílý papír nebo kousek kartonu jako jednoduchý reflektor, který odrazí světlo zpět na listy. Lampa by měla být umístěná tak, aby se dala snadno zvedat podle toho, jak rostlina roste.

Hotové hnojivo nikdy nepoužívejte neředěné. Může spálit jemné kořínky a poškodit rostliny. Stejně tak ho neaplikujte na suchou zem, nejprve půdu zalijte čistou vodou. Pokud kvas zapáchá i po přidání sody, raději ho zlikvidujte. Bez zápachu znamená čistý proces. Když budete dodržovat poměr, teplotu a uzavřenou nádobu, získáte účinné hnojivo zdarma a bez obtížného zápachu.

Nakonec sledujte vzorec, ne jednotlivý list. Jeden zažloutlý list na starém místě je normální. Žloutnutí více listů najednou, měknutí stonku nebo zápach z půdy znamenají, že je čas zasáhnout. Odeberte rostlinu z květináče, prohlédněte kořeny, odřízněte tmavé a mokré části a přesazte do čerstvého substrátu. Po zásahu nezalévejte několik dní. Když budete držet pravidla světla, teploty a zálivky, difenbachie poroste sytě zelená a žloutnutí se stane výjimkou, ne pravidlem.

Škůdci umí žloutnutí napodobit. Pravidelně kontrolujte spodní strany listů a řapíky. Svilušky a puklice se drží v úžlabích a na mladých výhonech. Při prvním nálezu rostlinu osprchujte vlažnou vodou a mechanicky škůdce odstraňte. Silně napadené listy odstřihněte čistými nůžkami a nástroj dezinfikujte. Chemické prostředky používejte jen tehdy, když jiné kroky selžou, a vždy mimo dosah dětí a domácích zvířat. Difenbachie je při požití toxická, proto s ní pracujte v rukavicích a po přesazování si umyjte ruce.

Nejspolehlivější je sáhnout do substrátu. Ne na povrch, ale dva až tři centimetry pod něj — tam, kde jsou kořeny. Když je substrát na dotek suchý a drobivý, zalijte. Když je vlhký a lepí se na prst, počkejte. Druhým vodítkem je hmotnost květináče: po zálivce je znatelně těžší, po proschnutí lehčí. U malých květináčů to poznáte rukou, u velkých si pomozte tím, že si rostlinu před zálivkou a po ní zvednete. Třetím signálem jsou listy. Tlusté listy se při nedostatku vody začnou mírně svrašťovat a ztrácet lesk. Když se ale svrašťují, ohýbají a měknou, jde spíš o přelití a uhnívající kořeny — v tom případě vodu přidejte jen tehdy, když je substrát opravdu suchý.

Zalévejte podle stavu půdy, ne podle kalendáře. Prstem nebo dřevěnou tyčinkou zkontrolujte hloubku asi tři centimetry. Pokud je substrát vlhký, počkejte. Difenbachie snese krátké přeschnutí lépe než trvalé přemokření. Žloutnutí od špiček listů často znamená, že voda stojí u kořenů nebo v podmisce. Po každé zálivce vylijte přebytek, který vytekl. V zimě zalévejte méně a nechejte substrát proschnout víc než byt v paneláku létě.

Difenbachie je nenáročná, dokud jí nerozumíte. Většina problémů se žloutnutím listů vzniká u kořenů, ne na listech. Když pochopíte, co se děje pod povrchem substrátu, přestanete řešit následky a začnete předcházet příčinám. Následujících devět pravidel vychází z toho, jak rostlina skutečně funguje.

Světlo, teplota a průvan rozhodují víc než hnojení Rostlina potřebuje jasné rozptýlené světlo. Přímé polední slunce pálí listy a způsobuje bledé až žluté skvrny. Naopak v hlubokém stínu se stonek vytahuje a spodní listy odumírají. Ideální je místo pár metrů od okna orientovaného na východ nebo sever. Teplota by měla držet mezi 18 a 24 °C celoročně. Studený průvan od oken nebo od dveří poškodí pletiva a listy žloutnou i při správné zálivce. Difenbachie nesnáší náhlé změny teplot, proto ji nestěhujte z místa na místo bez důvodu.