Plánování bylinkové zahrádky na balkoně, které přežije první týdny > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Které způsoby sušení bylinkám nejvíce prospívají Nejšetrnější metodou je sušení na vzduchu. Svazky bylinek zavěste hlavičkami dolů na suchém, tmavém a dobře větraném místě. Ideální teplota se pohybuje mezi 20 a 30 stupni. Tmavé prostředí chrání chlorofyl a silice před rozkladem slunečním zářením. When you have almost any concerns concerning in which as well as how you can utilize barvy stěn do obýVáku, you can email us in the internet site. Svazky by neměly být příliš husté, jinak uvnitř začnou hnít. Sušení trvá obvykle jeden až dva týdny, podle velikosti rostlin a vlhkosti vzduchu. Pokud nemáte vhodné místo, použijte sušičku na ovoce a zeleninu – ale nastavte teplotu maximálně na 40 stupňů. Vyšší teplota způsobí, že se silice vypaří a bylinky ztratí aroma.

Trouba je až poslední možnost, protože i při nejnižším stupni dosahuje teploty kolem 50 stupňů. Pokud ji přesto použijete, přejít na web nechte dvířka pootevřená a bylinky sušte jen krátce, maximálně dvě až tři hodiny. Pozor ale na to, že se snadno připálí a získají nahořklou chuť. Mikrovlnná trouba je pro sušení bylinek nevhodná, protože bylinky spíše uvaří. Nejčastější chybou bývá sušení příliš rychlé při vysoké teplotě – výsledkem jsou hnědé listy bez chuti. Pokud se vám bylinky drolí už během sušení, dokončení interiéru je to známka, že jste je nechali přeschnout.

Zálivka je třetí oblast, kde se dělají zbytečné chyby. Pravidlo „zalít každý den večer" neplatí pro všechny druhy. Šalvěj, tymián a rozmarýn snesou vyschnutí a naopak jim prospěje, když mezi zálivkami substrát proschne do hloubky prstu. Máta, petržel a bazalka chtějí vlhko, ale ne přemokření. Nejlepší je zkontrolovat prstem: pokud je substrát do druhého článku suchý, zalijte. Pokud je vlhký, počkejte. Ráno je vhodnější než večer, protože přes den se přebytečná voda odpaří a rostliny nestojí v noci ve studené vlhkosti, což láká plísně.

Přímý výsev je ideální pro bylinky s rychlým klíčením a krátkou vegetační dobou, jako jsou kopr, kerblík, koriandr nebo rukola. Tyto druhy nesnášejí přesazování, protože mají křehké kořeny. Vysévejte je přímo na záhon od dubna do června, a to do řádků vzdálených asi 20 centimetrů. Semena jen lehce zatlačte do půdy, nezasypávejte je příliš silnou vrstvou – většina bylinek potřebuje ke klíčení světlo. Po výsevu udržujte půdu vlhkou, ale ne přemokřenou. Chybou je výsev za sucha a následné zalití prudkým proudem, který semena splaví.

Kdy se předpěstování vyplácí a jak na to Předpěstování je vhodné pro bylinky s delší vegetační dobou, jako jsou bazalka, majoránka, saturejka nebo rozmarýn. Tyto rostliny potřebují 6 až 8 týdnů od výsevu po výsadbu, takže výsev do květináčů proveďte už v březnu. Použijte kvalitní výsevní substrát, který je propustný a bez zárodků plísní. Semena vysévejte na povrch, lehce je přitlačte a zakryjte tenkou vrstvou substrátu – jen 2 až 3 milimetry. Květináče umístěte na světlé místo s teplotou kolem 20 stupňů, ale ne na přímé slunce. Pravidelně větrejte, abyste předešli houbovým chorobám.

Pro úspěšné sušení bylinek je zásadní správný čas sklizně. Většina druhů má nejvíce silic těsně před rozkvětem nebo na začátku kvetení. Sklízejte za suchého dopoledne, jakmile oschne rosa, ale ještě před poledním úpalem. Listy by měly být zdravé, bez skvrn a poškození hmyzem. Pokud bylinky pěstujete na zahradě, nesbírejte je po dešti ani v období dlouhodobého vlhka – obsah vody v pletivech prodlužuje sušení a zvyšuje riziko plísní.

Jakmile jsou bylinky suché, poznáte to snadno – lístky by měly křupat a snadno se drolit, ale neměly by se rozpadat na prach. Teď přichází na řadu skladování. Bylinky nikdy neskladujte vcelku na stoncích, protože by zbytečně zabíraly místo a hůře by se s nimi manipulovalo. Nejprve je nadrobno nalámejte nebo nasekejte. Ideální jsou vzduchotěsné skleněné nádoby s tmavým sklem, které chrání před světlem. Plastové obaly mohou propouštět vzduch a zároveň pohlcovat aromatické látky. Kovové dózy jsou také vhodné, ale vybírejte ty s těsnicím víčkem.

Klíčem je výběr správné nádoby a prevence úniku kořenů. Klasický květináč s jedním otvorem na dně nestačí. Použijte raději dvojitou nádobu – vnitřní květináč s mátou vložte do většího, který nemá dno nebo má pouze malé otvory po stranách. Mezi nádoby dejte vrstvu keramzitu. Kořeny sice dorostou k vnější stěně, ale nebudou mít kudy dál. Pokud chcete jednodušší variantu, zakupte si samozavlažovací květináč s pevnou vložkou a drenážním systémem, který zamezí prorůstání.

Klíčová je hloubka nádoby a drenáž, ne počet květináčů Většina lidí sáhne po mělkých truhlících, protože se lépe vejdou na parapet. Jenže kořenový systém bylinek, zejména rozmarýnu, oregana nebo levandule, potřebuje hloubku. V nádobě mělčí než dvacet centimetrů se kořeny dusí a přehřívají, což se projeví žloutnutím spodních listů. Vyberte raději jeden dlouhý a hluboký truhlík než pět malých kelímků. Na dno dejte vrstvu keramzitu nebo štěrku alespoň tři centimetry – bez ní voda stojí u kořenů a rostliny zahnívají. Pokud máte balkonový zábradlí, dejte pozor na hmotnost: mokrý substrát je těžký, takže počítejte s tím, že velký truhlík plný zeminy může vážit i více než deset kilogramů.