Posledním pravidlem je kontrola škůdců. Při opadávání listů zvedněte několik spadaných listů a prohlédněte je proti světlu. Drobné lepivé kapičky, jemné pavučinky v paždí listů nebo bílé chomáčky u kořenů znamenají svilušky > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Prvním krokem je přerušit vlhký cyklus. Smutnice kladou vajíčka do vlhké horní vrstvy substrátu, takže stačí nechat povrch květináče po několik dní proschnout. Zalévejte až ve chvíli, kdy je substrát na dotek suchý, a to vždy ode dna nebo opatrně pod listy, ne na povrch. U rostlin, které snesou přeschnutí, to bývá nejúčinnější opatření. U těch citlivějších zkraťte zálivku na minimum a sledujte, jak rostlina reaguje.

Druhý recept je kávová sedlina. Vyschlou sedlinu z jednoho espresa rozmíchejte v litru vody a nechte odstát přes noc. Zálivka prospívá rostlinám, které mají rády kyselejší půdu, například kapradinám nebo africkým fialkám. In case you loved this informative article and you would love to receive much more information relating to celý text kindly visit the web page. Naopak ji nedávejte kaktusům a sukulentům, těm se po kávě může spálit kořenový systém. Třetí recept: skořápky od vajec. Dvanáct skořápek rozdrťte na prášek, zalijte litrem vody a nechte týden louhovat. Roztok obsahuje vápník a používá se maximálně jednou měsíčně. Nepřidávejte ho k rostlinám, které potřebují kyselý substrát – vápník jim pH zbytečně zvyšuje.

Bez otvoru ve dně nemá smysl zalévat do substrátu proudem. Vodu nalévejte po malých dávkách a po každé zkontrolujte vlhkost prstem – sahejte dva až tři centimetry pod povrch. Pokud je tam mokro, další zálivku vynechejte. Uzavřený květináč snese jen tolik vody, kolik jí substrát opravdu udrží. Přebytek, který proteče na dno, musíte po chvíli odstranit. Nakloňte nádobu a opatrně slijte volnou vodu, nebo použijte tenkou hadičku a stříkačku. Nechat vodu stát na dně je nejčastější chyba, která hnilobu spouští.

Jakmile si na vážení zvyknete, poznáte potřebu zálivky dřív, než rostlina začne trpět. Přemokření i přeschnutí se projeví stejně – žloutnutím a opadáváním listů – ale váha vám řekne, který z těch dvou problémů to je. To je celý trik: nehádat, ale porovnávat.

Posledním pravidlem je kontrola škůdců. Při opadábyt v panelákuání listů zvedněte několik spadaných listů a prohlédněte je proti světlu. Drobné lepivé kapičky, jemné pavučinky v paždí listů nebo bílé chomáčky u kořenů znamenají svilušky, mšice nebo puklice. Tyto škůdce odstraníte opakovaným otíráním listů vlhkým hadříkem a sprchováním vlažnou vodou. Rostlinu poté izolujte od ostatních. Chemické postřiky používejte až jako poslední možnost a vždy mimo obytnou místnost.

Začátečník nejčastěji zabije rostlinu přemírou péče, ne nedostatkem. Zalévá příliš často, přesazuje v nevhodnou dobu nebo ji postaví na přímé polední slunce. Druhy níže mají společné to, že chyby přežijí a dají jasně najevo, co jim chybí. Než si nějakou pořídíte, zjistěte, kolik světla máte u okna a jestli v místnosti netopí radiátor přímo pod parapetem.

Hnojení na začátku vynechte. První tři měsíce má rostlina živin dost ze substrátu. Potom přihnojujte jednou za dva týdny od března do září, v zimě vůbec. Pokud listy žloutnou odspodu, většinou jde o přemokření, ne o nedostatek živin. Když špičky hnědnou, může to být suchý vzduch nebo tvrdá voda.

6. Aloe vera – potřebuje slunné místo a propustný substrát s pískem. Typická chyba: zalévání do misky, kde voda stojí. 7. Aspidistra – zvládne temný kout i nepravidelnou zálivku. 8. Tradeskancie – rychle roste, snese i sušší vzduch, poznáte ji podle fialových listů. 9. Peperomie – má dužnaté listy, které vydrží delší sucho; zalévejte jen když substrát proschne. 10. Maranta – sice potřebuje vyšší vlhkost, ale odpustí občasné zalití. Postavte ji na podšálek s kamínky a vodou, ne přímo do vody.

Světlo řešte podle druhu, ne podle všeobecné rady. Zamiokulkas a sansevieria zvládnou i severní okno, aloe a fikus chtějí jižní nebo západní. Pokud listy blednou a rostlina se vytahuje, má světla málo. Když se na listech objeví hnědé skvrny od spálení, stojí příliš blízko okna v poledne. Přesuňte ji o metr dál.

Nekupujte rovnou deset druhů. Vyberte tři, postavte je na různá místa a měsíc sledujte, jak reagují. Teprve pak přidávejte další. Rostlina, která přežije vaše chyby, není ta nejkrásnější, ale ta, které rozumíte.

Deset druhů, které snesou i začátečnické omyly 1. Zamiokulkas – snese suchý vzduch i delší období bez zálivky. Hlízy má jako zásobárnu. Zalévejte, až když je substrát úplně suchý; přemokření mu škodí víc než sucho. 2. Sansevieria – přežije roky v rohu bez přímého světla. Vodu potřebuje minimálně, v zimě skoro vůbec. 3. Epipremnum – roste i v obyčejné zemině, stačí mu nepřímé světlo. Ochotně se množí řízky ve vodě. 4. Chlorophytum – odpustí občasné zapomenuté zalití, poznáte podle svěšených listů, že je čas. 5. Fikus elastica – snese stín i občasné sucho, ale vadí mu stěhování a průvan.