5 způsobů, jak rozvíjet pozornost dětí hrou > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Pozornost se u dětí nevyvíjí sama od sebe. Je to dovednost, kterou lze trénovat stejně jako čtení nebo počítání. Rozhoduje přitom pravidelnost, délka a míra obtížnosti. Krátké cvičení několikrát týdně přinese víc než jednorázové dlouhé sezení. Pro předškoláky stačí pět až deset minut, u školáků se dá postupně dostat na patnáct i dvacet minut. Pokud dítě začne být neklidné nebo ztrácí nit, je lepší skončit dřív a nechat ho vyhrát, než ho nutit do poslední minuty.

Základem je jednobarevné oblečení. Černé legíny a triko udělají kočku, netopýra i ninju. Bílé triko a tepláky jsou základ na kostlivce, doktora nebo ducha. Hnědé manšestráky a svetr promění dítě v medvěda či lišku. Trik je v tom, že spodní vrstva má být pohodlná – dítě v ní stráví celý den ve škole nebo ve školce. Nikdy nešijte kostým napevno na tělo, If you cherished this article and you would like to obtain additional data regarding https://Ugzhnkchr.Ru/user/TatianaHan7227/ kindly visit our web site. vždycky dělejte vrstvy, které jdou sundat.

Co se osvědčilo a co naopak ne Největší chyba je lepit věci tavnou pistolí přímo na oblečení. Za prvé se to rozpadne, za druhé dítěti bude horko. Místo toho používejte suchý zip, špendlíky nebo gumičky. Uši z filcu přišijte na čelenku, ne na čepici – čelenka se dá sundat. Ocas z ponožky naplněné rýží přišijte na gumičku do pasu. Křídla z drátěné ramínka potaženého punčochou fungují líp než karton, protože se neohýbají a neškrtí.

Podle čeho poznat, že je hádanka akorát Dobrým měřítkem je počet nápověd, které dítě potřebuje. Když stačí jedna malá nápověda a dítě se chytne, jste na správné úrovni. Když potřebuje tři a stejně tápě, uberte na obtížnosti. Naopak pokud nápovědu nepotřebuje vůbec, přidejte složitější variantu. U slovních hádanek hraje roli i slovní zásoba. Hádanka může být logicky snadná, ale dítě ji nevyřeší, protože narazí na slovo, které nezná. Tehdy není problém v obtížnosti, ale v jazyce.

Čtyři hry, které zvládnou všich

Poslední věc, kterou většina lidí podcení, je zkouška. Hotový kostým nechte dítě obléct den předem a nechte ho deset minut běhat po bytě. Zjistíte, co padá, co škrábe a co se rozepíná. Vezměte si na to jehlu a nit a opravte to hned. Ráno na to nebude čas a dítě bude nervózní. A když něco nevyjde, vůbec to nevadí – nejlepší kostýmy vznikají z kompromisu mezi tím, co bylo doma, a tím, co dítě chtělo.

Od deseti do třinácti let děti chtějí větší výzvu a smysl pro realitu. Zadávejte situace ze života: čekání na zastávce, ztracený telefon, hádka o poslední kousek koláče. Nechte je nejdřív dvě minuty mluvit a plánovat, pak teprve přejít k pantomimě. Tady vzniká nejčastější chyba: skupina si rozdělí role, ale zapomene na prostředí. Připomeňte jim, že mají ukázat, kde jsou a co mají kolem sebe. Stačí jedna otázka: „Kde stojíš a co je za tebou?" Pro starší je dobré střídat role – kdo hrál, teď sleduje a pojmenuje, co viděl. Tím se učí číst pohyb, ne jen ho produkovat.

Prostřední body rozhodují o průbě

Pro vedoucí i rodiče platí tři zásady bez ohledu na věk: krátké zadání, jasný začátek a konec, a prostor pro opakování. Pantomima není o dokonalosti, ale o pozornosti k pohybu. Když se děti naučí vnímat, co jejich tělo říká, přestanou se bát mlčení a začnou ho používat jako nástroj.

Typická chyba je srovnávat děti mezi sebou. To, co zvládne jedno, nemusí sedět druhému. Další častá chyba je dávat hádanky jako test výkonu. Dítě pak řeší hlavně to, jestli obstojí, a ne samotnou hádanku. Lepší je nabídnout hádanku jako hru, kde se může zeptat a kde je dovoleno se splést. Také se vyhněte tomu, abyste řešení prozradili příliš brzy. Ticho během přemýšlení není selhání, je to práce.

Barvy řešte až nakonec. Krepový papír je na jednorázovku dobrý, ale nesnáší vlhko a roztrhne se při prvním běhání. Látkové zbytky ze starého prostěradla se dají nastříhat a nařasit, což je trvanlivější. Masku z papírového talířku na gumičce zvládne i předškolák. Oči vystřihněte větší, než se zdá – dítě jimi musí vidět na schody. Nikdy nedělejte masku přes celý obličej pro dítě do šesti let, hrozí zakopnutí.

Hádanky pro děti vypadají jako jednoduchá zábava, ale jejich výběr rozhoduje o tom, jestli dítě vydrží přemýšlet, nebo to vzdá. Příliš snadná hádanka nudí, příliš těžká demotivuje. Ideální obtížnost leží v pásmu, kde dítě potřebuje chvíli přemýšlet, zkusí dva nebo tři postupy a nakonec na řešení přijde samo. Tuhle hranici nelze určit podle věku na obalu, ale podle konkrétního dítěte a typu hádanky.

U dětí od 3 do 5 let začínejte u zvířat a předmětů, ne u emocí. Zadejte jednoduchou akci: „Jsi kočka, která se probouzí." Ukažte sami dva až tři pohyby a pak mlčte. Děti v tomto věku napodobují, takže potřebují vzor, ale ne dlouhý výklad. Typická chyba je vysvětlovat půl minuty, co mají dělat. Lepší je předvést a pak jen tiše přikyvovat. Pokud dítě ztuhne, byt v paneláku pomozte mu dotykem na rameni nebo mu naznačte první pohyb rukou. Nikdy neříkejte „to není ono" – stačí říct „a teď zkus, jak by to dělalo jiné zvíře".