Když plánujete výpravu, držte počet dětí na dospělého > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Na závěr si ujasněte, proč to vlastně děláte. Pokud je důvod silný, vydržíte i nepříjemné chvíle. Pokud je slabý, možná je čas přehodnotit, jestli se vůbec snažit. Ať už je to jakkoli, nezapomeňte, že „za" neznamená „za každou cenu". Znamená to dělat věci s rozmyslem, v rytmu, který zvládnete, a s vědomím, že pauza není ztráta času, ale součást cesty.

Když dítě začne být unavené nebo se vzteká, hru neprodlužujte. Ukončete ji dřív, než přijde pláč. Řekněte „ještě jednou a dost" a dodržte to. Dvouleté dítě se učí z opakování, ale taky z toho, že něco skončí. Pokud se vztekne, nechte ho chvíli být a nabídněte klidnou činnost – třeba listování v knížce bez čtení. Hra bez rekvizit není o výkonu, ale o tom, že jste spolu.

Co funguje v praxi a co dětem vadí Osvědčené jsou hry s rytmem a pohybem. Tleskejte do rytmu říkanky a dítě se přidá, i když ještě nemluví. Zkuste „vařila myšička kašičku" na dlani nebo „šel tudy, měl dudy" s prstem po těle. Důležité je tempo – nechte dítěti čas, aby samo zareagovalo. Typická chyba je, že dospělý mluví pořád a dítě jen poslouchá. Druhá chyba: snažit se hru „dokončit". U dvouletého je cílů zbytečně mnoho; stačí, když vydrží u jedné činnosti dvě až tři minuty.

Mezi typické chyby patří opakované mačkání stejné klávesy, což hru jen zahltí. Dále je to vypínání počítače bez uložení, nebo naopak čekání příliš dlouho, kdy už hra nereaguje úložné prostory v malém bytěůbec. Někteří hráči přepínají do jiné aplikace příliš rychle a hra se zacyklí. Vyhněte se také úpravám souborů za běhu, pokud nejste přesvědčeni, že víte, co děláte. Než začnete cokoli měnit, poznamenejte si, co jste udělali, abyste mohli postup opakovat nebo vrátit.

Dvouleté dítě nepotřebuje ke hře nic, co by se dalo koupit. Potřebuje dospělého, který se mu věnuje a reaguje na to, co samo začne. Právě v tomto věku se rozjíždí fantazie, řeč a schopnost napodobovat. Hra bez rekvizit proto není náhradou za hračky, ale tréninkem toho, co dítě využije celý život: pozornosti, střídání ve hře a zvládání vlastních emocí.

Základní hrou pro dva až čtyři hráče je házení papírových koulí na cíl. Doprostřed místnosti položte kbelík nebo kartonovou krabici a vyznačte čáru, ze které se hází. Každý hráč má stejný počet koulí a snaží se jich co nejvíc dostat do cíle. Počítejte body a střídejte vzdálenost – začněte na dvou metrech, postupně ji zvětšujte. Typická chyba je příliš silný hod, při kterém koule přeletí cíl. Naučte se házet spíš obloukem a sledovat, kam papír padá. Další častou chybou je, že hráči stojí příliš blízko u sebe a navzájem si překážejí v pohybu.

Nejjednodušší je začít u vlastního těla. Ukažte dítěti, jak se dělá „paci, paci" a nechte ho, ať vás plácne do dlaní. Když se chytne, přidejte „kolo, kolo mlýnský" – dítě sedí na zemi a vy ho držíte za ruce. U dvouletých funguje i hra na schovávanou s vlastníma rukama: zakryjete si obličej, řeknete „kde je? In the event you loved this informative article and you would like to receive much more information regarding úprava interiéRu please visit the page. " a odkryjete se. Dítě se směje, ale hlavně se učí, že věc, kterou nevidí, pořád existuje.

Praktický postup je jednoduchý. Před dalším tipem si polož tři otázky. Co se stane, když tým přijde o klíčového hráče? Jak vypadá jeho výsledek, když prohrává o poločase? A kolik gólů dostává v posledních patnácti minutách? Pokud na tyhle otázky nemáš odpověď, nesázíš na základě znalosti, ale na základě dojmu. Dojem je nejdražší zdroj informací, jaký v sázení existuje. Není za něj žádná protihodnota, jen pravidelný odvod z účtu.

Další variantou jsou hry s předměty, které máte po ruce, ale nejde o hračky. Vezměte plastový kelímek a míček nebo kousek papíru. Dítě ho zkouší vložit dovnitř a vyndat. To je pro něj přesná práce prstů a soustředění. Stejně tak poslouží dvě misky a lžíce – dítě přenáší kuličky z jedné do druhé. Než se do toho pustíte, zkontrolujte, že předměty nejsou ostré a že se dítěti nedají vložit do pusy. Právě dvouleté děti zkouší všechno ochutnat, takže malé části pryč.

Netlačte na to, aby dítě hru pochopilo „správně". Když místo tleskání začne mávat rukama, přidejte se. Když chce dělat totéž pořád dokola, vydržte to. Právě v opakování se upevňuje řeč i pocit bezpečí. A pokud se vám zdá, že vás to nebaví, je to normální – stačí deset minut denně. Dítě si odnese víc než z hodiny u obrazovky.

Nakonec si vždy připravte záložní plán. Když onemocní jeden vedoucí, musíte být schopni program zkrátit, zrušit rizikovou část nebo přivolat posilu. Nikdy nejezděte na akci jen s minimálním počtem dospělých, protože jakákoli nečekaná situace — úraz, rozbité koleno, náhlá bouřka — okamžitě sníží váš dohled na polovinu. Raději méně dětí a více dospělých než opačně. Děti si výpravu užijí i v menším počtu, ale bezpečnost se nedá dohnat zpětně.