Když nemáte talíře, papírové tácky poslouží líp než miska > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Převést oblíbenou pohádku na hru vypadá jako snadný nápad. Většina pokusů ale skončí jako otravné kvízování, kde děti jen tipují, kdo co řekl. Přitom stačí změnit jednu věc: neurčovat, co si mají pamatovat, ale co mají dělat. Hra nevzniká z děje, ale z rozhodnutí. Vyberte v pohádce tři až pět míst, kde se postava musí rozhodnout, a máte kostru.

Typické chyby, kterých se rodiče dopouštějí: nabízejí aktivity přesně ve chvíli, kdy už je dítě unavené a má hlad. Nejlepší čas na novou hru je po jídle a odpočinku, ne před spaním. Další chyba je přílišná kontrola. Pokud dítě staví věž křivě nebo maluje mimo linky, nechte to být. Jakmile začnete opravovat, hra se změní v úkol a dítě odejde. A třetí častá chyba: příliš mnoho instrukcí najednou. Místo věty „teď si vezmi papír, pastelky, nakresli dům a pak ho vystřihni" řekněte jen „tady je papír a pastelky". Dítě si zbytek vymyslí samo.

Pro šest až osm hráčů je vhodná klasická vybíjená na jeden velký obdélník. Rozdělte se na dva týmy po třech až čtyřech. Hrajte na dva zásahy, ne na jeden. Při menším počtu se totiž hráči rychle vybijí a hra končí dřív, než se stačí rozjet. Důležité je, aby každý tým měl alespoň jednoho hráče, který umí přesně házet na tělo, ne jen na nohy. Vyhněte se tomu, aby slabší hráči stáli pořád za silnějším spoluhráčem. Častá chyba je, že se všichni tlačí do středu a krajní prostor zůstane prázdný.

Co se osvědčilo u malých dět

Papírové tácky se obvykle používají na jednorázové občerstvení, ale když doma dojdou talíře, můžou posloužit jako plnohodnotná náhrada. Nejde o žádné velké kouzlo, stačí respektovat pár pravidel, která rozhodují o tom, jestli úložné prostory v malém bytěám jídlo vydrží na tácku, nebo proteče na stůl. Papírový tácek není keramika, takže ho musíte trochu hýčkat. Zároveň ale nemusíte mít strach, že se pod knedlíkem okamžitě rozpadne. Klíčové je vědět, co na něj patří a co ne.

Vybíjená funguje nejlépe, když se počet hráčů ve skupině pohybuje mezi šesti a dvanácti. Při menším počtu se hra zvrhne v neustálé čekání na míč, při větším se hráči tlačí na malém prostoru a nikdo si pořádně nezahraje. Než začnete, spočítejte se a podle toho zvolte variantu. Jinak se stane, že polovina skupiny stojí u zdi a jen přihlíží.

Při šesti až dvanácti hráčích se vyplatí rozdělit je na dvě vyrovnaná družstva a zavést střídání po každém vybití. To znamená, že vybitý hráč jde na lavičku a čeká, až jeho tým získá míč nebo vybije protivníka. Zabráníte tím situaci, kdy jeden silný hráč ovládne celé hřiště a ostatní jen přihlížejí. Chybou je nechat stejné hráče na place celou dobu, protože slabší ztrácejí motivaci. Praktické je také omezit počet kroků s míčem na tři a zakázat úmyslné míření nábytek na míru hlavu.

Když je hráčů devět až patnáct Při tomto počtu se osvědčilo rozdělit hřiště na tři pruhy a hrát na krále. Tři týmy po třech až pěti hráčích se střídají na středu, zatímco ostatní vybíjejí z krajů. Kdo je vybit, jde na kraj a vybíjí dál. Tím se nikdo nefláká. Pozor na to, aby se míč zbytečně dlouho nedržel u jednoho hráče. Stanovte pravidlo, že po třech přihrávkách musí následovat hod na soupeře. Bez toho se hra zpomalí a začne nudit.

Nakonec platí, že žádná varianta není univerzální. Vyzkoušejte dvě až tři možnosti a nechte skupinu, ať si vybere. Pokud se hráči nudí, zkraťte hřiště nebo přidejte míč. Pokud se na sebe zlobí, zpomalte hru a zmenšete týmy. Vybíjená má bavit, ne rozhodovat o tom, kdo je lepší člověk.

U větších skupin, tedy od šestnácti hráčů výše, je lepší vsadit na variantu s více míči. Dva míče současně znamenají, že se nikdo nezdrží na jedné straně a hra je plynulejší. Rozdělte hráče do čtyř týmů po čtyřech a hrajte na dvě hřiště vedle sebe. Vítězové se pak utkají mezi sebou. Tento formát udrží pozornost i u méně trpělivých hráčů. Hlídejte ale, aby se míče nesrazily ve vzduchu. Dohodněte se, že každý tým má svůj míč a nesmí ho vzít soupeři.

Samostatnou kapitolou je vybíjená na malém prostoru, například v tělocvičně nebo na dvoře. Tam se hodí varianta na jednu branku, kdy se hráči snaží vybít soupeře a zároveň se sami vyhnout. Počet hráčů by neměl přesáhnout deset. Při vyšším počtu se lidé srážejí a vznikají zbytečné konflikty. Vždy předem určete, co znamená „vybitý" – zásah od pasu dolů, nebo celé tělo. Nejednotný výklad pravidel je nejčastější důvod, proč se hra zvrhne v hádku.

If you adored this article and also you would like to receive more info relating to Byt V PaneláKu please visit our site.