Když se oheň uklidní a nikdo nemá nic v ruce > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Změnit pravidla uprostřed hry je někdy nutné. Dítě si vymyslí nové pravidlo, situace se vyvine jinak, než jste čekali, nebo se objeví mezera v pravidlech, kterou nikdo nepředvídal. Problém není změna samotná, ale způsob, jakým ji provedete. Pokud ji uděláte špatně, děti začnou protestovat, dohadovat se a hra se rozpadne. Pokud ji uděláte správně, přijmou ji jako součást hry a budou pokračovat.

U všech těchto her platí několik pravidel, která se vyplatí dodržet. Nejdřív se zeptejte, jestli dítě vůbec chce hrát – někdy je lepší jen držet ruku a mlčet. Hru nabízejte krátce, třeba na deset minut, a pak se ptejte, jestli pokračovat. Nikdy nenuťte dítě dokončit hru, když je unavené, jinak si příště hru spojí s nepříjemným tlakem. A hlavně: pokud dítě začne kašlat, zrychleně dýchat nebo se mu zhorší nálada, magicdiagram.Com hru okamžitě ukončete. Ticho v místnosti je pro nemocné dítě často lepší než sebelepší hra.

Vezměte jeden opakující se úkon a položte si tři otázky. Co musí hráč stihnout, než se něco stane? Co mu v tom brání? Co se změní, když uspěje? Odpovědi tvoří pravidla, která se vejdou do tří vět. Pokud potřebujete větu čtvrtou, hra je složitá a děti ji budou bojkotovat. Pomáhá i to, že cíl je viditelný na jedné ploše – hromada, kterou je třeba naplnit, cesta, kterou je třeba projít, řada, kterou je třeba srovnat.

Typická chyba je přílišná přísnost na dodržování všech detailů v prvních kolech. Děti se pak soustředí na to, aby neudělaly chybu, místo aby je hra bavila. Tolerance k malým odchylkám a postupné zpřesňování funguje lépe. Stejně tak nepomáhá vysvětlovat pravidla, když jsou děti unavené nebo hladové. Načasování je stejně důležité jako obsah.

Večerní kruh u ohně obvykle začíná dobře, dokud se někdo nezeptá: „A co teď?" Parta se rozpadne na skupinky, mobil putuje z ruky do ruky a oheň jen tiše praská. Přitom k dobré hře nepotřebujete žádné rekvizity. Stačí hlas, pozornost a ochota trochu se odhalit. Následujících dvanáct her funguje bez jediného předmětu a zvládne je i unavená skupina po dlouhém dni.

Začněte něčím, co nevyžaduje přemýšlení. „Já jsem nikdy ne…" je klasika, ale chce to pravidla: kdo už to zažil, zvedne ruku, nemusí nic vyprávět. Vyhněte se alkoholu jako podmínce a vynechte otázky, které míří na konkrétního člověka. Typická chyba je začít příliš osobně – první tři kola držte témata lehká, ať se zapojí i ti, kdo sedí vzadu. Pak teprve můžete přitvrdit.

Dvanáct her zvládnete za jeden večer, ale nemusíte. Vyberte tři až čtyři a střídejte je podle nálady. Klíčové je nemlčet, když nastane ticho – ticho u ohně není problém, který je třeba zaplnit, ale prostor, do kterého může někdo promluvit. Kdo to pochopí, ten už žádné rekvizity nepotřebuje.

Hry, které drží kruh pohromadě „Místo po mé levici je volné" rozhýbe i ztuhlé tělo. Jeden hráč řekne, kdo si má sednout vedle něj podle společné vlastnosti, a ten, kdo si sedne, uvolní místo jinému. Bez židlí to jde tak, že si lidé jen vymění místa v kruhu. Pozor na to, aby se nevybírali stále stejní lidé – veďte hru tak, že každé kolo musí zaznít jiné jméno.

„Dva pravdy, jedna lež" nepotřebuje nic než tři věty od každého. Ostatní hlasují, která je nepravdivá. Chyba je vysvětlovat pointu příliš dlouho. Držte se pravidla, že po hlasování autor jen řekne, co byla lež, a jde se dál. Pokud má někdo problém vymyslet tři věty, pomůže mu otázka: „Co o mně většina lidí netuší?"

Typická chyba je změnit pravidlo tajně, potichu, nebo ho změkčit jen pro jedno dítě. Ostatní to poznají a začnou protestovat. Další častá chyba je změnit pravidlo pod tlakem emocí – dítě se vzteká, vy ustoupíte, a tím ho naučíte, že protest funguje. Pokud už změna nutná je, udělejte ji klidně, ale pevně. Vysvětlete, že nové pravidlo platí pro všechny stejně, včetně vás.

Když už se kruh rozmluvil, přejděte k příběhům. „Jedno slovo po druhém" je tichá, ale napínavá hra: každý řekne jedno slovo a vzniká věta. Nikdo nesmí opakovat slovo, které už padlo v tomto kole. Osvědčuje se nechat osvětlení v obývákuětu dokončit po deseti až patnácti slovech a začít novou. Typická chyba je smát se a přerušovat – tím se rytmus rozpadne a hra ztratí tah.

U starších dětí můžete změnu nechat navrhnout je. Zeptejte se, co by podle nich mělo platit. Často přijdou s řešením, které je spravedlivé a které samy dodrží. U menších dětí je lepší změnu oznámit krátce a konkrétně, bez dlouhého vysvětlování. Malé děti potřebují jasnou hranici, ne diskusi. Pokud protestují, nechte je protestovat, ale trvejte na tom, že nové pravidlo platí. Protesty časem odezní, pokud jsou pravidla konzistentní.

If you treasured this article and you also would like to be given more info pertaining to Barvy stěn do obýváku nicely visit our webpage.