Co udělat, aby vlastní deskovka děti opravdu bavila? > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Jak poznat, kdy má smysl je zařadit Zařaďte je ve chvíli, kdy skupina už zná svá jména, má za sebou alespoň jednu společnou činnost a panuje v ní základní klid. Nikdy je nezačínejte jako první aktivitu s cizími lidmi. Vhodné je to tehdy, když chcete otevřít téma odpovědnosti, komunikace nebo vnímání rizika. Naopak je vynechejte, If you have any concerns relating to in which and how to use úložNé Prostory v Malém Bytě, you can contact us at the web-page. když je ve skupině čerstvý konflikt, někdo prožívá ztrátu nebo když účastníci přišli pouze na krátkou ukázku. Typická chyba je cpát důvěrové hry do programu jako zpestření mezi přednáškami, kde na reflexi nezbývá čas.

Druhý princip se týká průběžného zveřejňování. Tabulku vyvěšujte po každém bloku, ne až večer. Děti potřebují vidět pohyb. Když družstvo klesne, ale vidí, že na třetí místo ztrácí dva body, má důvod zabrat v další hře. Naopak pokud se výsledky zveřejní jednou za den, děti ztratí přehled a přestanou vnímat souvislost mezi snahou a ziskem. Tabulku pište ručně na velký papír, ať je čitelná z dálky, a barevně odlište pořadí. Nepoužívejte drobné písmo ani dlouhé sloupce s desetinnými čísly.

Pokud je půda příliš rozbahněná, je lepší hru odložit. Vytvořte si plán B: hrajte na zpevněné cestě, pod přístřeškem nebo uvnitř. Suché prostředí není nuda, pokud si vezmete míč, karty nebo stolní hru. Venku se dá hrát i na sněhu, pokud je pod ním pevná zem. Vždy ale platí: bezpečí je před výkonem. Když dvůr klouže, nepřetlačujte síly a raději zvolte klidnější zábavu.

Podlaha je v malém bytě nejdražší prostor, a přesto na ní končí většina hraček. Využijte stěny. Nízká police připevněná ve výšce dětí, otočená otevřenými přihrádkami dopředu, nahradí dvě velké krabice. Do spodní řady dejte to, co se používá denně, do horní sezónní věci. Stejně tak košík zavěšený na háčku zvládne plyšáky, které jinak zabírají půl postele. Pokud jde o stavebnice, průhledné boxy s víkem jsou praktičtější než látkové koše – je vidět, co v nich je, a dítě nemusí všechno vysypat, aby něco našlo.

Ukončení má být vždy vědomé a postupné. Nejprve seznamte účastníky s tím, že aktivita končí, pak je nechte vrátit se do běžné polohy vsedě. Následuje krátké kolečko, ve kterém každý řekne jednu větu o tom, co si odnáší. Teprve potom přejděte k dalšímu programu. Vyhněte se ukončení uprostřed emocí nebo v časovém presu. Pokud někdo odchází rozrušený, věnujte mu několik minut stranou, ne před celou skupinou.

Další možností je hra „kdo najde víc". Zadejte konkrétní kritérium, například všechny červené předměty v místnosti, všechna slova začínající na písmeno M na stránce knihy, nebo všechny tvary trojúhelníku na obrázku. Dítě má omezený čas, ale ne příliš krátký – u předškoláků klidně dvě minuty. Po skončení si společně projděte, co našlo a co přehlédlo. Právě rozbor chyb učí dítě všímat si detailů, které předtím ignorovalo.

Důvěrové hry jsou cvičení, při kterých jeden člověk na chvíli odevzdá kontrolu druhému – fyzicky, emočně nebo rozhodovacím způsobem. Používají se v týmech, ve výuce, v terapeutických skupinách i při práci s mládeží. Nejsou to hry nábytek na míru výhru. Jejich smysl je prožít vlastní hranice a naučit se je pojmenovat. Pokud je vedete bez jasného rámce, snadno se zvrtnou v trapnou nebo zraňující zkušenost.

Před zahájením vždy vysvětlete tři věci: co přesně se bude dít, jaká jsou pravidla bezpečí a jak dát stop. Stop musí být jasné slovo nebo gesto, které kdokoli může kdykoli použít bez vysvětlování. Nikdo nesmí být přemlouván, aby pokračoval. Vedoucí musí jít příkladem a být připraven sám vstoupit do role toho, kdo nese odpovědnost, ne jen rozdávat pokyny.

Nakonec hru doladěte a vyrobte finální verzi. Děti mohou kreslit obrázky, lepit a psát názvy. Snažte se, aby byla přenosná a skladná. Nezapomeňte na jasná pravidla vytištěná na jednom listu. Pokud hru hrajete s jinými dětmi, nechte je pravidla vysvětlit – tím zjistíte, zda jsou opravdu srozumitelná. A hlavně: nebojte se pravidla měnit, když něco nefunguje. Cílem není vytvořit mistrovské dílo, ale zažít radost ze společné tvorby.

Vymyslet vlastní deskovou hru s dětmi není o tom vytvořit dokonalý produkt. Jde o společnou činnost, při které se děti učí přemýšlet, domlouvat se a přijímat pravidla. Začněte tím, že si sednete ke stolu a řeknete si, o čem hra bude. Nechte děti vybrat téma – cesta za pokladem, závod zvířat, stavba města. Téma je základ, ze kterého se odvíjí všechno ostatní.

Když se pravidla zamotají, hra ztrácí tempo Jakmile máte základ, vyrobte prototyp. Stačí papír, pastelky, kartičky a figurky z jiné hry. Neřešte vzhled, jde o funkčnost. Zahrajte si spolu několik kol a sledujte, kde se hráči zdržují nebo kde vznikají hádky. Typická chyba je příliš dlouhá hra – děti po deseti minutách ztrácejí pozornost. Zkraťte ji tak, aby jedno kolo trvalo pět až deset minut.