Husté sněžení: orientační chyba, která vás stojí hodiny navíc > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Kdy se vyplatí ignorovat značené odpočívadlo Turistické mapy často označují oficiální odpočívadla, lavičky nebo altány. Jenže ne každé takové místo je dobré pro delší pauzu. Srovnání map odhalí, že některá odpočívadla leží v údolí, kde se drží chladný vzduch, nebo naopak na exponovaném hřebeni, kde vás profouká vítr. Než se zastavíte, podívejte se do mapy na okolní vegetaci a vodní toky – to jsou spolehlivé ukazatele mikroklimatu. Pokud chcete pauzu protáhnout na delší oběd, hledejte místo, kde mapa ukazuje smíšený les a potok – to je záruka příjemné teploty a vody pro doplnění zásob.

Praktickým tipem je vyrazit brzy ráno, kdy je vzduch svěží a na cestách je minimum lidí. V Brdech se běžně pohybují cyklisté, kteří vás s kočárkem mohou překvapit – držte se tedy pokud možno při okraji a v zatáčkách zpomalte. S sebou vezměte dostatek vody nejen pro dítě, ale i pro sebe – tlačení kočárku barvy stěn do obýváku kopce je fyzicky náročné, a to i v mírnějších pasážích. Pokud máte starší dítě, které umí chodit, střídejte ho na odpočinkových místech – projde si nohy a vám se uleví. A pokud máte možnost, vyzkoušejte trasu nejdřív bez kočárku – až pak budete vědět, kam se s jistotou vydat.

Když plánujete delší túru, málokdo myslí na přestávky. Přitom právě ony rozhodují o tom, jestli cestu zvládnete s lehkostí, nebo se budete vláčet. Srovnání turistických map vám pomůže odhalit místa, kde se vyplatí zastavit, a také ta, kterým se raději vyhnout. Nejde jen o vzdálenost mezi vrstevnicemi, ale o to, co mapa neřekne na první pohled.

Nakonec si osvojte jedno jednoduché cvičení, které vám pomůže vrstevnice "vidět" i v terénu. Vezměte si mapu a pokuste se na jejím základě předpovědět, co uvidíte, když se rozhlédnete z daného bodu. Uvidíte před sebou hřeben? Údolí? Jaký bude sklon svahu, po kterém právě jdete? Po pár takových cvičeních začnete číst terén jako otevřenou knihu – a to bez jediného značeného turistického okruhu.

Poslední rada se týká plánování délky a převýšení. Trasy s minimem asfaltu bývají časově náročnější, protože pěšiny jsou často užší, kořenité a pomalejší. Reálně počítejte s rychlostí dva až tři kilometry za hodinu, pokud jdete do kopce. Nezapomeňte si vzít dobrou obuv a hole, které oceníte při přechodu podmáčených úseků. Pokud se vám nechce experimentovat, zkuste nejprve vyrazit do oblastí, kde je hustá síť lesních cest, třeba do hlubokých údolí řek, a teprve poté přejděte k hřebenovým túrám.

Na delší přechody je klíčová prevence proti otlakům a puchýřům. Kromě běžných náplastí přibalte i náplasti na puchýře s gelem, které tlumí tlak. Před túrou si namažte chodidla vazelínou nebo speciálním krémem, ale do lékárničky patří i tekutý obvaz – ten vytvoří ochranný film na kůži. Pokud se puchýř už vytvoří, nepropichujte ho běžnou jehlou. Použijte sterilní jehlu z lékárničky a dezinfikujte okolí, jinak hrozí infekce.

Prvním krokem je zastavit se dřív, než ucítíte nejistotu. Čím déle jdete v domnění, If you are you looking for more information in regards to http://local315npmhu.com/ visit our own web-page. že se jen „ještě chvíli" ukáže rozcestník, tím hlouběji se dostanete do terénu, který už neznáte. Vyberte si místo, kde se dá stát bezpečně (ne na hraně srázu), a porovnejte mapu s tím, co je skutečně kolem vás. Pamatujte, že vrstevnice a vzdálenosti se ve sněhu zdají kratší, protože nohy se boří a každý krok je menší. Pokud máte GPS, nezapomeňte, že i družicová navigace může selhat v hlubokém údolí nebo pod hustou korunou stromů – proto mapu a buzolu mějte vždy po ruce.

Na závěr si zapamatujte jednoduché pravidlo: v hustém sněžení se nerozhodujte podle toho, co vidíte, ale podle toho, co víte. To znamená – mapa, buzola, plán. Pokud si nejste jistí, zastavte se a přemýšlejte. Často stačí dvacet minut klidu na to, aby se sněžení utišilo a vy znovu našli kontury krajiny. Ale i když se nezmění, máte šanci bezpečně se vrátit, pokud nepokračujete dál ve slepé důvěře, že cesta „nějak vyjde". Právě ta důvěra je to, co nejvíc pokazí celý výlet.

Když to začne stoupat: jak vybrat trasu, která nezničí záda Prudké stoupání je pro kočárek nepřítel číslo jedna. Nejenže vás to fyzicky vyčerpá, ale také to může být nebezpečné – kočárek se může převrátit nebo se vám může sesmeknout z rukou. Proto se vždy dívejte na profil trasy. Ideální je, když je stoupání pozvolné, rozložené do delšího úseku. Vyhněte se úsekům, kde je převýšení větší než sto metrů na kilometr. Pokud už musíte do kopce, jděte raději pomaleji a dělejte časté přestávky. A pamatujte: co jde nahoru, musí jít i dolů. Sestup může být s kočárkem ještě horší – musíte brzdit celou vahou těla a hrozí přetížení zápěstí. Pomůže, když část váhy přenesete na sedačku nebo podvozek – pokud to váš model umožňuje.