Šest pohybových her, které ve družině rozproudí energii > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Typickou chybou bývá ignorování průchodu. Koutek pod schody je často zároveň spojnicí do podkroví, takže pokud ho zatarasíte velkým křeslem, budete kolem něj denně přeskakovat. Měřte si průchozí šířku a volte nábytek, který se dá snadno odsunout. Dalším častým problémem je vlhkost – prostor u schodiště bývá méně vytápěný, proto pravidelně větrejte a používejte odvlhčovač, jinak knihy začnou zapáchat.

Nezapomeňte na závěr zařadit zklidnění. Po svalové zátěži je vhodné protažení formou hry „Sochy": děti se volně pohybují, na hudební pauzu nebo tlesknutí ztuhnou v pozici, kterou vymyslely. Kdo se pohne, usedá do tureckého sedu a pozoruje ostatní. Postupně tak zůstává v klidu celá skupina a můžete plynule přejít k odpolednímu odpočinku. Tento rituál je důležitý proto, aby se děti naučily vnímat hranici mezi pohybem a klidem – což se jim hodí i při přechodu do šaten.

Největší chybou bývá nasadit příliš rychlé tempo hned po svačině. Trávicí proces si žádá klid, proto první čtvrthodinu zařaďte hry s nižší intenzitou, třeba tzv. „Živé pexeso". Děti rozdělte do dvojic, každá dvojice si v tichosti zvolí stejný pohyb – jeden si klekne, druhý se otočí kolem dokola, třetí zamává rukama. Pak se všichni promíchají po místnosti, na povel se zastaví a každý předvede svůj pohyb. Úkolem je najít partnera, který dělá totéž. Vzniká přitom veselý chaos, ale děti se pohybují, soustředí se na ostatní a přirozeně si procvičují paměť.

Pokud máte k dispozici delší chodbu nebo venkovní prostor, vyzkoušejte „Tichou štafetu". Děti stojí ve dvou řadách a předávají si míček nebo srolovanou ponožku ne rukama, ale koleny, bradou či lokty. osvětlení v obývákuítězí tým, který štafetu dokončí bez pádu předmětu. Tato hra procvičí koordinaci, ale také trpělivost – děti se musí navzájem hlídat a radit si. Typická chyba: snažit se o rychlost za každou cenu, proto předem zdůrazněte, že pomalé a jisté předání je rychlejší než uspěchaný pohyb vedoucí k pádu.

Nezapomeňte ani na jednoduchou hru „Na sochy". Děti se rozestaví po mýtině a vy říkáte různé přírodní úkoly: „Buď jako strom ve větru", „Znázorni spadlý kmen", „Předveď lišku, která se plíží". Děti se musí pohybovat jen podle vašich pokynů a na povel „zmrzni" zůstat v pozici sochy. Tato hra rozvíjí tělesnou představivost a učí děti vnímat své tělo úložné prostory v malém bytě prostoru. Dbejte na to, aby děti neměly v ruce klacky nebo jiné ostré předměty, když předvádějí pohyb – snadno by se mohly zranit.

Sezení musí respektovat šikmou střechu. Nejlepší je nízké křeslo s pevnou opěrkou hlavy nebo velký polštář na zemi, pokud máte v oblibě ležení. Důležitá je výška – pod šikminou se musíte vejít bez toho, abyste se bouchali hlavou, takže měřte nejnižší bod prostoru. Klasická židle s opěradlem většinou nefunguje, protože se do ní nelze pohodlně usadit bokem. Místo ní zvolte sedací vak, lenošku na míru nebo starou pohovku seříznutou podle sklonu střechy.

Někdy stačí deset minut běhání, jindy je potřeba zabavit celou skupinu tak, aby se nezranila a nezničila třídu. Klasické honičky děti po čtvrté hodině odpolední už nudí, a tak přicházejí na řadu hry, které kombinují pohyb s překvapením, týmovou spoluprací nebo drobným taktizováním. Následující aktivity vyzkoušíte bez pomůcek nebo jen s tím, co běžně najdete v šatně či na zahradě.

Nakonec si dejte pozor na to, kdy kartu neudělíte. Existují situace, kdy je lepší pokračovat ve hře a nechat výhodu plynout. Ale pokud se provinění týká bezpečnosti soupeře, žádná výhoda neexistuje. zezadu, skluz na nohy nebo loket do hlavy musí být potrestán okamžitě, bez ohledu na to, že míč pokračuje dál. Tady platí jednoduché pravidlo: pokud byste sami nechtěli takový zákrok zažít, je to jasná karta. Až příště budete stát před rozhodnutím, zeptejte se sami sebe: co tím signálem chci říct a jaký efekt to bude mít za pět minut? Tahle otázka vás spolehlivě ochrání před většinou chyb.

Když rozhodčí vytáhne kartu, nejde jen o potrestání faulu. Jde o signál, který má uklidnit hru, ne ji rozvášnit. Nejčastější chybou bývá udělení karty příliš pozdě, když už emoce na hřišti přerostly únosnou mez. Místo aby rozhodčí zasáhl včas, čeká, až se situace vyhrotí, a pak musí sáhnout k přísnějšímu trestu, který často vypadá jako zbytečná demonstrativní síla. Řešením je jednat dřív, než se z drobného přestupku stane konflikt. Stačí si osvojit zásadu, že prevence je vždy levnější než represe.

Další skvělou aktivitou je stavba „lesní chaloupky" pro skřítky. Děti sbírají suché větvičky, mech, listí a kamínky a snaží se postavit malou stavbu u paty stromu. Důležité je používat pouze materiál, který už leží na zemi – nikdy nelámat živé větve. Naučte děti, že lesní domeček je jen dočasný a příští návštěva ho může zase rozebrat. Tato hra rozvíjí jemnou motoriku a prostorové vnímání. Pokud máte víc dětí, rozdělte je do týmů a nechte je postavit vesničku – pak si navzájem ukážou, co jim roste před očima.