Když hledáte místo na hru viditelné z okna i z dálky
페이지 정보
본문
Samotná hra se dá obměnit mnoha způsoby. Místo otáčení dvou kartiček můžete hrát tak, že hráč musí nejprve říct, co na kartičce je, a teprve pak ji otočit. Další variantou je časový limit na tah nebo pravidlo, že každá nalezená dvojice musí být použita ve větě. U starších dětí funguje hra na dvě kola: první kolo se hraje klasicky, druhé potmě nebo s kartičkami otočenými jinak. Vždy ale platí, že pravidla musí být jasná před začátkem hry.
Většina rodičů řeší stejnou otázku: v kolika letech a za jakých podmínek můžu dítě pustit na zahradu, aniž bych u toho stál celou dobu. Univerzální věk neexistuje. Rozhoduje vyspělost dítěte, charakter zahrady a to, co všechno se na ní dá provést. Některé pětileté dítě zvládne hodinu bezpečně na uzavřeném dvoře, jiné osmileté se v nestřeženém prostoru dostane do vážných problémů.
Když se zapojí i ruce, osvědčila se výroba vlastní deskové hry. Stačí papír, pastelky a několik figurek z jiné hry nebo třeba knoflíky. Děti si samy nakreslí pole, vymyslí pravidla a překážky. Důležité je nechat je dokončit pravidla před začátkem hry. Častou chybou je, že se pravidla mění za pochodu, což vede k hádkám. Lepší je strávit deset minut sepisováním pravidel než půl hodiny dohadováním.
Výběr místa pro hru, které bude vidět jak z okna, tak z větší vzdálenosti, stojí na dvou požadavcích, které se často vylučují. Z okna potřebujete blízký, přehledný prostor bez překážek. Z dálky potřebujete orientační bod, který nerušeně vyčnívá nad okolím. Než začnete cokoli přemisťovat, projděte si terén pěšky a udělejte si vlastní pozorovací body – ne jen ty, které se nabízejí na první pohled.
Většina rodičů vyrazí do lesa s odhodláním naučit děti stromy, ale po dvaceti minutách to vzdá. Důvod je jednoduchý: začnou výčtem deseti druhů a chtějí, aby si je dítě zapamatovalo. To nefunguje. Dítě se učí tím, že něco dělá, ne tím, že poslouchá. Hra musí být postavená tak, aby si strom sám našlo, ohmatáno, očichalo a rekonstrukce koupelny krok za krokemřadilo. Jinak si zapamatuje maximálně dvě věci a zbytek spadne do zapomnění.
První úkol postav na barvě kůry. Ne na názvu. Zadej dětem, ať najdou tři stromy s hladkou šedou kůrou a tři s hrubou tmavou. Až je najdou, teprve pak řekni, že hladká patří buku a hrubá dubu. Tím se vyhneš typické chybě, kdy dítě slyší název dřív, než strom vidí. Mozek si tak spojí slovo s konkrétním vjemem, ne s prázdným pojmem. Stejně funguje i vůně: rozemněte jehličnan mezi prsty a nechte dítě hádat, jestli je to smrk, nebo borovice. Smrk píchá a voní ostře, borovice je měkčí a sladší.
Úkoly, které zvládne i tříleté dítě Připrav si předem pět až s jednoduchými úkoly. Ne s názvy stromů, ale s činnostmi. Například: najdi strom, který má listy jako srdíčka. Najdi strom, pod kterým jsou šišky. Najdi strom, jehož listy se ve větru třesou. Tyto úkoly nutí dítě pozorovat detaily, které běžně přehlédne. Pokud jde o lípu, dítě si zapamatuje srdíčko, ne slovo lípa. A to je správně. Název přijde později sám, když se dítěti vrátí vzpomínka na tvar.
Vyhněte se dvěma chybám. První je příliš mnoho druhů najednou. Stačí tři až čtyři stromy na jednu vycházku. Druhá chyba je testování. Jakmile se dítěti zeptáte „jak se ten strom jmenuje?", přepnete mozek do režimu zkoušky a radost zmizí. Místo toho řekněte: „Podívej, tenhle má kůru jako krokodýlí hřbet." Dítě samo řekne název, když si ho spojí s představou. Pokud ne, nic se neděje. Vracíte se k tomu příště.
Kimova hra. Na dece rozložte patnáct drobností, nechte děti dvacet sekund se dívat, pak je přikryjte. Kdo si vybaví nejvíc předmětů, vyhrává. Chyba je dávat příliš mnoho věcí nebo je nechat vidět příliš dlouho. U menších dětí snižte počet na osm až deset, u starších naopak přidejte detail — barvu nebo tvar. Hru lze hrát v jídelně, ve stanu i za deště.
Praktická pomůcka: vezměte si s sebou obyčejnou papírovou pásku a na každý nový strom nalepte kousek s krátkým symbolem, který dítě vymyslí. Nemusí to být název. Může to být čára, tečka, srdíčko. Po návratu doma si dítě nakreslí vlastní atlas. Tím se informace uzamkne do dlouhodobé paměti mnohem lépe než opakováním jmen. A vy máte jistotu, že si příště vzpomene, i když strom uvidí z dálky.
Poslední věc: počasí a roční období hrají větší roli, než se zdá. V zimě poznávejte podle pupenů a kůry, na jaře podle květů, na podzim podle plodů a listů. Pokud budete chtít poznávat listnáče v lednu podle listů, narazíte. Přizpůsobte úkoly tomu, co les právě nabízí. Vždycky existuje něco, co dítě zaujme. Jen to nesmí být nuda z výčtu deseti jmen, která si stejně nezapamatuje.
Většina rodičů řeší stejnou otázku: v kolika letech a za jakých podmínek můžu dítě pustit na zahradu, aniž bych u toho stál celou dobu. Univerzální věk neexistuje. Rozhoduje vyspělost dítěte, charakter zahrady a to, co všechno se na ní dá provést. Některé pětileté dítě zvládne hodinu bezpečně na uzavřeném dvoře, jiné osmileté se v nestřeženém prostoru dostane do vážných problémů.
Když se zapojí i ruce, osvědčila se výroba vlastní deskové hry. Stačí papír, pastelky a několik figurek z jiné hry nebo třeba knoflíky. Děti si samy nakreslí pole, vymyslí pravidla a překážky. Důležité je nechat je dokončit pravidla před začátkem hry. Častou chybou je, že se pravidla mění za pochodu, což vede k hádkám. Lepší je strávit deset minut sepisováním pravidel než půl hodiny dohadováním.
Výběr místa pro hru, které bude vidět jak z okna, tak z větší vzdálenosti, stojí na dvou požadavcích, které se často vylučují. Z okna potřebujete blízký, přehledný prostor bez překážek. Z dálky potřebujete orientační bod, který nerušeně vyčnívá nad okolím. Než začnete cokoli přemisťovat, projděte si terén pěšky a udělejte si vlastní pozorovací body – ne jen ty, které se nabízejí na první pohled.
Většina rodičů vyrazí do lesa s odhodláním naučit děti stromy, ale po dvaceti minutách to vzdá. Důvod je jednoduchý: začnou výčtem deseti druhů a chtějí, aby si je dítě zapamatovalo. To nefunguje. Dítě se učí tím, že něco dělá, ne tím, že poslouchá. Hra musí být postavená tak, aby si strom sám našlo, ohmatáno, očichalo a rekonstrukce koupelny krok za krokemřadilo. Jinak si zapamatuje maximálně dvě věci a zbytek spadne do zapomnění.
První úkol postav na barvě kůry. Ne na názvu. Zadej dětem, ať najdou tři stromy s hladkou šedou kůrou a tři s hrubou tmavou. Až je najdou, teprve pak řekni, že hladká patří buku a hrubá dubu. Tím se vyhneš typické chybě, kdy dítě slyší název dřív, než strom vidí. Mozek si tak spojí slovo s konkrétním vjemem, ne s prázdným pojmem. Stejně funguje i vůně: rozemněte jehličnan mezi prsty a nechte dítě hádat, jestli je to smrk, nebo borovice. Smrk píchá a voní ostře, borovice je měkčí a sladší.
Úkoly, které zvládne i tříleté dítě Připrav si předem pět až s jednoduchými úkoly. Ne s názvy stromů, ale s činnostmi. Například: najdi strom, který má listy jako srdíčka. Najdi strom, pod kterým jsou šišky. Najdi strom, jehož listy se ve větru třesou. Tyto úkoly nutí dítě pozorovat detaily, které běžně přehlédne. Pokud jde o lípu, dítě si zapamatuje srdíčko, ne slovo lípa. A to je správně. Název přijde později sám, když se dítěti vrátí vzpomínka na tvar.
Vyhněte se dvěma chybám. První je příliš mnoho druhů najednou. Stačí tři až čtyři stromy na jednu vycházku. Druhá chyba je testování. Jakmile se dítěti zeptáte „jak se ten strom jmenuje?", přepnete mozek do režimu zkoušky a radost zmizí. Místo toho řekněte: „Podívej, tenhle má kůru jako krokodýlí hřbet." Dítě samo řekne název, když si ho spojí s představou. Pokud ne, nic se neděje. Vracíte se k tomu příště.
Kimova hra. Na dece rozložte patnáct drobností, nechte děti dvacet sekund se dívat, pak je přikryjte. Kdo si vybaví nejvíc předmětů, vyhrává. Chyba je dávat příliš mnoho věcí nebo je nechat vidět příliš dlouho. U menších dětí snižte počet na osm až deset, u starších naopak přidejte detail — barvu nebo tvar. Hru lze hrát v jídelně, ve stanu i za deště.
Praktická pomůcka: vezměte si s sebou obyčejnou papírovou pásku a na každý nový strom nalepte kousek s krátkým symbolem, který dítě vymyslí. Nemusí to být název. Může to být čára, tečka, srdíčko. Po návratu doma si dítě nakreslí vlastní atlas. Tím se informace uzamkne do dlouhodobé paměti mnohem lépe než opakováním jmen. A vy máte jistotu, že si příště vzpomene, i když strom uvidí z dálky.
Poslední věc: počasí a roční období hrají větší roli, než se zdá. V zimě poznávejte podle pupenů a kůry, na jaře podle květů, na podzim podle plodů a listů. Pokud budete chtít poznávat listnáče v lednu podle listů, narazíte. Přizpůsobte úkoly tomu, co les právě nabízí. Vždycky existuje něco, co dítě zaujme. Jen to nesmí být nuda z výčtu deseti jmen, která si stejně nezapamatuje.
- 이전글4 místa, kde prvorepubliková atmosféra kin ještě žije 26.09.14
- 다음글Méně ladění díky pěti návykům, které se vyplatí hned 26.09.14
댓글목록
등록된 댓글이 없습니다.