5 věcí, na které si dát pozor při pantomimě s dětmi > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Na začátek platí jedno pravidlo: vysvětlete pravidla dřív, než se rozdělí družstva. Jakmile jednou stojí děti v řadě proti sobě, každá změna pravidel vypadá jako podvod. Vysvětlujte krátce, nejvýš ve třech větách, a pak ukažte jeden zkušební běh. Pokud hru znají, nechte je pravidla zopakovat vlastními slovy. Ušetříte si deset minut dohadování uprostřed hřiště.

Prostor deseti metrů stačí i na štafetu ve dvou družstvech proti sobě. Rozdělte hráče na dvě poloviny, každá stojí na jedné straně. Kolík putuje tam a zpět. Na deseti metrech se družstva nepotkají, pokud každé běží ve svém pruhu. Pruhy vyznačte křídou nebo provazem. Šířka pruhu by měla být alespoň jeden metr. Pokud je pruh užší, hráči do sebe narazí. Po každém kole vyměňte běžce, If you have any kind of concerns pertaining to where and how you can make use of rekonstrukce koupelny krok za krokem, you can call us at our own web-page. aby se zapojili všichni.

Čísla místo písmen a past na začáteční

První je „stínování". Dvojice se rozdělí na pronásledovatele a stín. Stín musí napodobovat každý pohyb pronásledovatele ze vzdálenosti dvou kroků. Po minutě si role vymění. Chyba, kterou dělají dospělí nejčastěji, je příliš velký prostor. Na velkém hřišti se dvojice rozpadne a hra ztratí smysl. Vymezte čtverec zhruba deset na deset metrů a děti se soustředí na přesnost, ne na běh.

Věk 6 až 9 let: kategorie a hádání V tomto věku děti rády hádají. Rozdělte je do dvojic, jeden předvádí a druhý hádá do třiceti sekund. Témata volte po skupinách: zvířata, povolání, sporty, domácí práce. Trik je v tom, že předvádějící nesmí ukazovat na předmět, který je ve skutečnosti poblíž, ani používat prsty jako číslo. Typická chyba vedoucího je šeptat nápovědu. Tím zabije hru. Lepší je nechat dvojici vymyslet si vlastní nápovědu předem, ale jen jako pohyb.

U teenagerů vsaďte nábytek na míru delší scény s jasným koncem. Domluvte dopředu tři místa, kde se scéna odehrává, a jednu rekvizitu, kterou si musí předat. Rekvizita nesmí být skutečná, musí být zahraná. Právě v tom spočívá trénink přesnosti. Po každé scéně udělejte krátké zastavení: co bylo čitelné a co se ztratilo. Nehodnoťte výkon, ale srozumitelnost. Pantomima s dětmi nepotřebuje publikum, potřebuje pozornost k detailu.

Když se deštivý den chýlí ke konci, je dobré mít po ruce ještě jednu záložní aktivitu. Může to být společné kreslení jednoho velkého obrázku na balicí papír, skládání příběhu, kde každý přidá jednu větu, nebo stavba věže z krabic. Všechno bez nákupu, jen z toho, co doma je. Výsledek není důležitý. Důležité je, že jste spolu strávili čas, aniž byste museli někam jít nebo něco kupovat. A to je přesně to, co si z deštivého dne odnesete.

U dětí do pěti let držte témata u každodenních činností. Zvedání těžké bedny, čištění zubů, pití horkého čaje, usínání. Ukažte jednu věc sami a pak nechte dítě opakovat. Většina chyb vzniká tím, že dospělý předvádí příliš složitě. Pro předškoláka je úspěch už to, když zvládne dva pohyby za sebou. Nepřidávejte zvuky, to není pantomima. Pokud dítě samo začne mluvit, jemně ho zastavte a připomeňte hru, ne kázeň.

Pantomima vypadá jednoduše: žádná slova, jen tělo. Právě proto funguje u dětí od předškolního věku až po puberťáky. Vedoucí i rodiče ji ale často přecení v tom, kolik toho děti zvládnou najednou. Nejde o herecký výkon, jde o hru s jasným zadáním. Než začnete, domluvte si dvě pravidla: nikdo nemluví a nikdo se nesměje druhému za to, že mu to nejde. Smích je v pořádku, posměch ne.

Pro děti 10 až 13 let přihoďte situace, ne jednotlivá slova. Ztracený klíč, čekání na opožděný vlak, zapomenutý telefon v tramvaji. Tady už jde o příběh a emoci. Nechte je hrát ve trojicích, ať musí spolupracovat beze slov. Častá chyba je, že jeden herec převezme celou scénu a ostatní jen stojí. Zastavte scénu a požádejte každého, aby měl alespoň jednu akci. Po sehrání se ptejte diváků, co viděli, ne co si mysleli, že to znamená. Rozdíl je zásadní.

Na závěr platí, že méně je více. Radši kratší scéna, kterou všichni pochopí, než dlouhá, ve které se ztratí pointa. Vždycky mějte připravenou záložní aktivitu pro děti, které se stydí. Můžou dělat zvukaře nebo rozhodčího. A když se něco nepovede, ukončete hru včas, dokud se děti smějí. Vyčerpaná pantomima končí pláčem, ne potleskem.