Co dokáže pantomima s dětmi v různém věku? > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Druhá možnost je hrát s časem, ne s prostorem. Postavte se na jeden konec, druhý hráč stojí zády a odříkává čísla. Mezitím je potřeba dostat se co nejblíž k boční stěně, ale nikdy se jí nedotknout. Kdo se dotkne, vrací se na start. Najednou není důležité, jak zařídit malou kuchyni chodba končí, protože hra skončí dřív, než se k tomu konci vůbec dostanete. Zároveň to nutí hráče sledovat okolí, ne jen cíl v dálce.

Pantomima není jen hra na ticho. Pro děti je to nástroj, In case you adored this information along with you desire to obtain details with regards to více o tom kindly pay a visit to the site. jak objevit vlastní tělo, emoce a schopnost domluvit se beze slov. Vedoucí kroužku i rodiče na ni často narazí ve chvíli, kdy potřebují děti zabavit bez pomůcek, nebo naopak chtějí rozvíjet jejich pozornost a fantazii. Základ je jednoduchý: ukazujte, nepopisujte. Dítě se učí nápodobou, takže místo vysvětlování předveďte rukama, jak roste květina, nebo jak se peče chleba. První minuty věnujte rozehřátí – protažení prstů, dlaní, ramen a obličeje. Teprve pak zadávejte konkrétní úkoly.

Jakmile jsou listy suché a ploché, přichází klíčový rekonstrukce koupelny krok za krokem: oboustranné zpevnění. Bez něj se karty rozpadnou po pár otočeních. Osvědčil se bezbarvý akrylový lak ve spreji, nanášený ve dvou tenkých vrstvách. První vrstva musí zaschnout alespoň hodinu, teprve pak stříkejte druhou. Silná vrstva nanesená najednou způsobí, že se list zkroutí a popraská. Lak nanášejte v místnosti bez průvanu a prachu, jinak se do lepivého povrchu zachytí vlákna a karty budou mít špatnou texturu.

Klacky berte jen ze země, nikdy je neulomíte z rostoucího stromu. Suché dřevo bez kůry se špatně loupe a drolí se, proto sáhněte po kusech, které jsou pevné a nemají plíseň. Šišky sbírejte suché, jinak doma zplesniví. Kamínky vybírejte hladké, bez ostrých hran, které by při hře zranily ruce. Po každém sběru si umyjte ruce, zvlášť po kontaktu s mechem a trouchnivým dřevem, kde bývají plísně a bakterie.

Na konci dne spočítejte, kolik vody jste skutečně spotřebovali. Pokud vám stačily dvě až tři nádoby na celé odpoledne, děláte to dobře. Pokud jste měli puštěnou hadici několik hodin, příště ji nahraďte přeléváním a kropením. Rozdíl poznáte nejen na účtu, ale i na tom, že zahrada po hrách zůstane svěží a ne vysušená.

Čtvrtou možností je „hledání pokladu". Nakreslete jednoduchou mapu dvorku s pěti značkami. Menší děti hledají obrázky zvířat, starší hledají čísla a musejí je seřadit. Poklad nemusí být sladkost – stačí samolepka nebo kamínek. Chyba: schovat poklad příliš vysoko nebo do kopřiv. Vždy dopředu projděte trasu a zkontrolujte, zda na ní nejsou ostré předměty, sklo nebo otevřený kompost.

První osvědčenou hrou je „barevné běhání". Rozházejte po dvorku papírky nebo víčka v pěti barvách. Vyvolávejte barvu a děti mají za úkol přinést předmět dané barvy. Menší děti sbírají jen jednu barvu a mohou chodit, starší sbírají dvě barvy najednou a běhají. Chyba, na kterou se často zapomíná: dejte pozor, aby předměty nebyly v dosahu psů nebo na kluzkém povrchu. Pokud je dětí více než šest, rozdělte je do dvojic, jinak se srazí.

Třetí hra je „přetahovaná s hadrem". Dva týmy se postaví proti sobě a tahají za suchý hadr nebo pevný provaz. Menší děti mohou být v týmu s dospělým, který tahá jen zlehka. Starší si mohou stoupnout na vyznačenou čáru a nesmí ji překročit. Důležité je, aby provaz nebyl kluzký a děti měly obuv, která drží. Častá chyba je hrát na mokré trávě – hrozí uklouznutí. Hru ukončete dřív, než se děti začnou tahat vsedě, to už vede k potyčkám.

Hry, které zvládnou děti různého věku společně Druhá hra se jmenuje „sochy a stíny". Jedno dítě je „sluníčko" a ostatní se pohybují po dvorku. Když sluníčko zavolá „stín!", všichni se musí schovat do stínu, který vrhá strom, plot nebo zeď. Menší děti se mohou schovat i do stínu dospělého. Kdo nestihne stín, vypadává. Starší děti mohou sluníčko dělat samy a počet stínů postupně snižovat. Typická chyba: hra končí, když je horko a děti se schovávají pořád na stejném místě. Proto stíny obměňujte – třeba přesuňte hru k jiné části dvorku.

Na dvorku se sejde tříleťák i desetiletý soused a během chvíle je z toho hádka, kdo si bude hrát s čím. Největší chyba je nutit všechny do jedné hry. Místo toho připravte dvě až tři aktivity, které se dají hrát současně a mají různé úrovně obtížnosti. Malé děti potřebují krátká, jasná pravidla a rychlý úspěch, starší ocení výzvu a možnost soutěžit. Rozdělte dvorek na zóny – třeba na pískoviště pro nejmenší a na volný pruh pro míčové hry.

Pátou hrou je „tichá pošta s míčem". Děti stojí v kruhu a podávají si míč. Když dospělý zatleská, ten, kdo drží míč, řekne jedno slovo k tématu – třeba zvíře, barvu nebo jídlo. Menší děti mohou slovo ukázat místo mluvení. Starší musí říct slovo, které ještě nezaznělo. Hru ukončete po pěti kolech, jinak se slovní zásoba vyčerpá a děti začnou opakovat. Na závěr je dobré nechat všechny společně uklidit dvorek, aby se předešlo ztraceným hračkám a příští hraní bylo rychlejší.