5 štafet, které zvládnete na deseti metrech i méně > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Alternativou je průhledná samolepicí fólie, ale ta se časem odlupuje na okrajích. Lepší je oboustranná lepicí páska a přelepení kartonem. Kartonový podklad o tloušťce kolem jednoho milimetru zajistí, že se karta neohne. List nalepte na karton a přetřete lakem i z druhé strany. Karty pak drží tvar i při častém míchání.

Začněte tím, co je po ruce. Z role toaletního papíru, novin a provázku vznikne kuželka nebo terč. Z ponožek srolujte míčky a hází se do krabice nebo do umyvadla. Body se počítají podle vzdálenosti, ze které se hází. Důležité je určit hranici, odkud se hází, a tu neměnit. Typická chyba je, že se pravidla během hry upravují ve prospěch rychlejšího konce, a tím se ztrácí napětí.

Pomáhá také přesunout pozornost na průběh hry, ne na výsledek. Po dohrání se ptejte: „Co tě bavilo nejvíc?" nebo „Všiml sis, jak jsi teď hrál lépe než minule?" Dítě tak vidí, že hra má hodnotu i bez vítězství. Pokud prohra vyvolá silnou reakci, dejte mu čas. Někdy stačí říct: „Vidím, že potřebuješ chvilku. Jsem tady." A později se k tomu vrátit v klidu.

Pamatujte na tři věci, které se v malém prostoru pokazí nejčastěji. První: hra trvá moc dlouho a dítě se přestane soustředit – pět až deset minut je pro menší děti optimum. Druhá: dospělý hru řídí příliš přísně a dítě přestane zkoušet vlastní nápady. Třetí: po hře zůstane nepořádek a příští hra se nekoná. Proto vždy ukončete hru stejným signálem (tlesknutí, píseň) a společně uklidíte. Úklid může být součástí hry – kdo dřív složí polštář, vyhrábyt v panelákuá.

Předem si připravte konkrétní scénář prvních patnácti minut. Ne obecně, ale doslova: co řeknete, co uděláte, kam se postavíte. Pokud vedete kurz nebo workshop, stůjte tak, abyste viděli na všechny a oni na vás. Vyhněte se tomu, abyste stáli za stolem nebo za projektorem. Fyzická blízkost bez tlaku funguje lépe než přátelský tón z dálky. Když někdo přijde pozdě, nereagujte zvláštním uvítáním před ostatními. Krátce přikývněte, ukažte místo a pokračujte. Pozdní příchod se tím nescénuje a skupina se nerozpadne.

Vyhněte se dvěma častým chybám. První je nechat dítě vyhrát za každou cenu, aby neplakalo. Tím se naučí, že prohra je katastrofa, které se musí vyhnout. Druhou chybou je naopak nechat ho prohrávat bez vysvětlení a s komentářem „no a co". Ani jedno nevede k odolnosti. Ideální je střídat výhry a prohry přirozeně a u obojího zachovat klid.

Štafeta na deseti metrech není o rychlosti, ale o přesnosti předávky a o tom, jak se vejdete barvy stěn do obýváku prostoru. Deset metrů je zhruba délka dvou zaparkovaných aut. Na takové ploše se dá udělat štafeta pro dva až šest lidí, pokud omezíte rozběh a soustředíte se na samotné předání. Základem je vyznačit start a cíl tak, aby mezi nimi zůstal pruh široký alespoň dva metry pro bezpečný pohyb. Na zemi stačí dvě značky – klidně PET lahve nebo kusy izolepy. Nikdy nedávejte značky přímo ke zdi, vzniká zbytečné riziko nárazu.

Prvním krokem je uznat emoce, ne je potlačovat. Věty typu „to nic není" nebo „nebuď malej" dítěti říkají, že jeho pocity jsou špatné. Místo toho pojmenujte, co vidíte: „Vidím, že tě to naštvalo. Prohrát je nepříjemné." Tím dítě získá pocit, že mu rozumíte, a lépe se uklidní. Teprve potom má smysl mluvit o samotné hře.

Vysvětlujte pomocí konkrétních situací, ne obecných frází Abstraktní tvrzení „v životě se nevyhrává vždy" děti nepochopí. Použijte zážitek, který právě prožily. Můžete říct: „Pamatuješ, jak jsi minule stavěl věž a spadla? Taky to nebylo napoprvé. Zkusil jsi to znovu a šlo to." Nebo ukažte na sebe: „Já jsem dnes taky něco nezvládl, musel jsem to opravit." Děti se učí nápodobou a z vašeho příkladu pochopí, že prohra je běžná součást učení.

Menší děti často vnímají prohru jako osobní selhání. Do věku zhruba sedmi let je jejich schopnost oddělit výsledek hry od vlastní hodnoty velmi malá. Proto se po prohře vztekají, pláčou nebo chtějí hrát znovu a znovu, dokud nevyhrají. Není to rozmazlenost, ale vývojová fáze. Důležité je, jak na jejich reakci zareagujete vy.

Nakonec buďte trpěliví. Zvládání prohry je dovednost, která se trénuje měsíce, ne dny. Čím méně dramatizujete výsledek vy, tím méně ho budou dramatizovat děti. Vyhněte se srovnávání s jinými dětmi a místo toho oceňte snahu: Bookmarkingcentrals.com „Líbilo se mi, jak jsi to nevzdal." Právě v těchto malých reakcích se rodí zdravý vztah k prohrám i k sobě samému.

If you have virtually any issues about exactly where in addition to how to employ http://Bookmarkingcentrals.Com/user/rodhfu364921/history/, it is possible to call us in the web site.