Proč lidé pravidla nechápou a co s tím dělat? > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Překážková dráha z polštářů a ručníků funguje nejlépe. Polštáře položte střídavě – jeden na zemi, druhý na židli, třetí na skříňku. Dítě má za úkol přejít z jednoho konce na druhý, aniž se dotkne podlahy. U menších dětí držte ruku nebo položte na zem křídou čáry, po kterých se smí šlapat. Typická chyba: příliš mnoho překážek najednou. Čtyři stačí, jinak se dítě zasekne a přestane ho to bavit.

Prvním krokem je oddělit emoci od chování. Věty typu „nebreč, http://Bookmarkingcentrals.com/user/Terricollick/history/ vždyť to nic není" dítěti říkají, že jeho pocity jsou špatné. Mnohem účinnější je pojmenovat, co se děje: „Vidím, že tě to naštvalo. Prohrát je nepříjemné." Teprve když dítě cítí, že rozumíte, je ochotné slyšet cokoli dalšího. Tento krok nezabere vteřinu, ale bez něj další vysvětlování nefunguje.

Hry, které drží míč mezi vámi, ne u z

Při lepení tavnou pistolí hrozí popálení – děti by měly mít rukavice nebo lepit jen studeným lepidlem. Barvy na kameny volte netoxické, aby je menší sourozenci neochutnali. Pokud výrobek obsahuje malé části, hrozí udušení u dětí do tří let. Hotové byt v panelákuýrobky nenechávejte na vlhkém místě, jinak zplesniví. Sušené listy a květiny se časem drolí, proto je raději zalijte bezbarvým lakem nebo vložte do rámečku.

Typická chyba je předpokládat, že když něco řeknete nahlas, všichni to slyšeli a pochopili. Lidé poslouchají na pozadí vlastních starostí, v hlučném prostředí nebo po dlouhém dni. Proto pravidla opakujte vícekrát, ale jinými slovy. Někdy pomůže ukázat příklad na konkrétní situaci, která se už stala. „Pamatujete, když se minulý týden stalo to a to? Přesně takhle to nechceme." Lidé si spojí pravidlo s událostí a snáz si ho zapamatují.

Většina pravidel selhává už ve chvíli, kdy je vyslovíte. Ne proto, že by byla špatná, ale protože lidé nemají stejnou představu o tom, co znamenají. Pokud chcete, aby pravidla pochopili všichni, musíte přestat mluvit v obecných frázích a začít popisovat konkrétní situace. Místo „buďte odpovědní" řekněte „do páté hodiny odpoledne mi pošlete seznam úkolů, které jste dnes dokončili". Čím konkrétnější popis, tím menší prostor pro různé výklady.

Před hrou je dobré krátce nastavit pravidla. Ne dlouhé kázání, ale jednu dvě věty: „Hrajeme proto, že nás to baví. Někdo vyhraje, někdo ne. Kdo prohraje, tomu to může být líto." Tím dáváte dítěti scénář, který může použít, když přijde zklamání. Po hře je důležité nezůstat jen u výsledku. Místo „vyhrál jsi" stačí říct „bavilo mě, jak zařídit malou kuchyni jsi přemýšlel nad tahem". Chválíte proces, ne jen vítězství.

Nechte je pravidlo zopakovat vlastními slovy Nejúčinnější trik, který nevyžaduje žádné pomůcky: požádejte člověka, aby pravidlo zopakoval tak, jak ho pochopil. Ne doslova, ale vlastními slovy. Okamžitě uslyšíte, kde se jeho představa rozchází s vaší. Často zjistíte, že si lidé domýšlejí věci, které jste vůbec neřekli. Tento krok zabere dvě minuty a ušetří hodiny nedorozumění. Nikdy nekritizujte špatné zopakování – jen ho opravte a nechte člověka zkusit to znovu.

Někdy je potřeba prohru trénovat mimo samotnou hru. Pomáhá vyprávět příběhy, kde hlavní hrdina prohraje a přesto ho to nezlomí. Dítě tak vidí, že prohra není konec světa. Důležité je také být příkladem. Když dospělý prohraje a řekne „to mě mrzí, ale jdu do toho znovu", dítě dostane nejlepší možnou lekci. Netlačte na to, aby dítě prohru „přestalo řešit". Cílem není, aby necítilo zklamání, ale aby ho umělo unést a nezůstalo v něm samo.

Častou chybou je srovnávání s jinými dětmi nebo s vlastním dětstvím. „Ve tvém věku jsem taky prohrával" zní jako útěcha, ale dítě slyší, že si má vést lépe. Další chybou je nechat hru nedokončenou, když se dítě začne vztekat. Tím se učí, že vztek je způsob, jak se vyhnout nepříjemné situaci. Pokud je dítě v afektu, je lepší hru na chvíli přerušit, ale pak se k ní vrátit a dohrát ji.

Než pravidlo vůbec vyslovíte, položte si otázku, co přesně má člověk udělat, kdy to má udělat a podle čeho pozná, že to udělal správně. Pokud na tyto tři otázky nedokážete odpovědět jednou větou, pravidlo je příliš složité. Rozdělte ho na menší části. Lidé si lépe pamatují věci, které slyší v pořadí, v jakém je pak mají použít. Vyprávějte pravidlo jako příběh: co se stane nejdřív, co potom a co na konci.

Nakonec počítejte s tím, že i dokonale vysvětlené pravidlo potřebuje čas, než se vžije. První dny budou lidé zapomínat, plést si kroky nebo dělat věci po staru. Místo trestu zvolte připomenutí. Ptejte se „co ti na tom není jasné?" místo „proč to děláš špatně?". Pravidla, která lidé skutečně pochopí, nejsou ta nejhlasitěji vyřčená, ale ta, která si dokážou sami zopakovat, použít a vysvětlit někomu dalšímu.

If you have any kind of concerns pertaining to where and how to make use of http://bookmarkingcentrals.Com, you could contact us at the web page.