Když začínáš s přehazovanou, drž se těchto zásad > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Nejčastější chyba je značení ve výšce, kam děti nedohlédnou, nebo naopak u země, kde ho přehlédne dospělý. Držte se výšky pasu až očí dospělého a u dětských her přidejte druhou značku nízko u země. Další častá chyba je značka na kmeni z té strany, ze které se nepřichází. Vždy kreslete na stranu, rekonstrukce koupelny krok za Krokem odkud člověk přijde, ne na tu, kterou vidí, když už stojí na místě. A pozor na značky na padlých kmenech a kamenech — ty se časem pohnou nebo zarostou.

Nakonec zvažte, odkud se bude hrát z dálky. Pokud chcete mít přehled i na větší vzdálenost, potřebujete přímou linii bez plotů, http://bookmarkingcentrals.com zdí a vzrostlých keřů. Pomůže, když je plocha na vyvýšeném místě nebo na konci zahrady, odkud je vidět jak z okna, tak z příchozí cesty. Když si tyto věci ověříte předem, ušetříte si pozdější přesouvání branek, dosypávání povrchu a dohadování se sousedy.

Jak zadávat úkoly, aby to nebyl te

Trénuj ve dvojici nebo proti zdi. Zeď je nejlepší trenér: odráží míč okamžitě a ty musíš reagovat. Postav se dva až tři metry od zdi a snaž se udržet míč ve vzduchu stejným odbitím. Až zvládneš deset výměn v řadě, přejdi k síti. Hraj na menším prostoru a s lehčím míčem. Počítej úspěšné výměny, ne body. Každý den patnáct minut pravidelného tréninku udělá víc než dvě hodiny jednou za týden. Když se naučíš držet míč pod kontrolou, teprve pak zkoušej smeč a podání.

Zpáteční cesta je stejně důležitá jako ta tam. Než hru vypustíte, projděte trasu pozpátku a zkontrolujte, jestli každá značka funguje i z opačného směru. Na konci mějte připravený jasný cíl — kříž z klacků, barevný hadr na větvi nebo místo, které je vidět zdaleka. Pokud se někdo ztratí, ať ví, že má jít zpět po značkách k poslední křižovatce a čekat tam. Nikdy nenechávejte poslední značku u silnice nebo u cizího pozemku; hra má skončit v lese, ne na cizím dvoře.

Typická chyba začátečníků je, že chtějí míč nejdřív chytit a pak hodit. Přehazovaná povoluje odbití, ne chytání. Další častá chyba je špatné načasování: hráč přijde k míči pozdě, ohne se v pase a udeří ho lokty. Míč pak letí barvy stěn do obýváku sítě. Řešení je jednoduché: jdi míči naproti, ne čekej, až přiletí k tobě. A třetí chyba: příliš mnoho sil. Začátečník se rozčílí, chce „zabít" míč a pošle ho mimo. Zpomal, sniž sílu a soustřeď se na směr.

Stopovaná hra v lese stojí na dvou věcech: trasa musí být čitelná i ve spěchu a nesmí se stát pastí pro toho, kdo ji staví. Většina problémů nevzniká kvůli špatnému značení, ale kvůli tomu, že tvůrce trasy ji sám neprojde pozpátku. Než vyrazíte s provázkem a křídou, projděte si plán trasy ještě jednou v hlavě — jako byste ji šli poprvé a nevěděli, co přijde.

Menší děti často vnímají jakoukoli hru jako test vlastní hodnoty. Když prohrají, nejde jen o ztracené kolo, ale o pocit, že selhaly. Mozek předškoláka ještě nezvládá odložit prohru stranou a podívat se na ni s odstupem. Proto přicházejí slzy, vztek nebo házení kostkou. Není to rozmazlenost, ale vývojová fáze. Důležité je, jak na ni zareagujete vy.

Typická chyba je nechat dítě vyhrát za každou cenu. Dítě pak nezíská zkušenost s prohrou a ve skutečném světě narazí. Druhá chyba je trestat za vztek. Třetí je vysvětlovat prohru v momentě, kdy dítě pláče. Pokud se vztek opakuje, zkraťte hru nebo ji ukončete dřív, než přijde únava. Někdy pomůže hrát ve dvou dospělých, aby dítě vidělo, že prohrává i ten druhý a zvládá to.

Během hry komentujte průběh, ne výsledek. Místo „vyhrál jsi" říkejte „pěkně jsi přemýšlel" nebo „to bylo napínavé". Dítě se tak učí, že hodnota není jen ve vítězství. Po prohře nabídněte jednoduchou otázku: „Co bys příště zkusil jinak?" Nečekejte analýzu, stačí krátká odpověď. Někdy je lepší říct: „Zahrajeme si ještě jedno kolo?" Tím se prohra nestane koncem, ale součástí pokračující hry.

Značení v lese se dělí na dočasné a trvalejší. Křída, mouka nebo barevný prášek zmizí po dešti, ale v suchém lese vydrží i týden a nikoho netrápí. Uzly na větvích ve výšce očí přežijí vítr i déšť, jen je po hře musíte odstranit, jinak zůstanou v lese roky. If you have any kind of inquiries pertaining to where and the best ways to make use of barvy stěN do obýváku, you could contact us at the page. Fáborky z papíru jsou nejrychlejší, ale rozfouká je vítr a zvědavá zvěř je roznese. Pro jednu hru se vyplatí zvolit jednu metodu a tu dodržet na celé trase — míchání křídy s uzly mate hlavně nejmenší účastníky.

První krok je pojmenovat emoci, ne ji potlačit. Věty typu „to nic není" nebo „nebreč" dítěti říkají, že jeho pocity jsou špatné. Místo toho řekněte: „Vidím, že tě to naštvalo. Prohrát je nepříjemné." Tím dáte najevo, že rozumíte. Teprve když se emoce uklidní, můžete mluvit o samotné hře. Pokud dítě křičí, počkejte, až se zklidní. Učit se s ním v afektu nemá smysl.