Když si vedoucí nemůže zapamatovat jména, pomůže hra s rytmem > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Na co si dát pozor: hlasitost. V čekárně bývají i starší lidé nebo nemocní, a hra, která je zábavná pro dítě, může být pro okolí obtížná. Vždycky mějte po ruce tichou variantu. Také se vyhněte hrám, které vyžadují běhání nebo skákání, i když je čekárna prázdná. Další častá chyba je začít hrát příliš pozdě, až když je dítě unavené a vzteká se. Začněte hned, jak si sednete, ještě než se stihne nudit.

U menších dětí do tří let je nejlepší vsadit na rytmus a dotek. Tleskání potichu, ťukání prsty do stehna, hra na „kde je tvůj nos" nebo opakování dvou slabik, které po vás dítě zopakuje. V čekárně se osvědčilo i jednoduché vyprávění, ve kterém dítě doplňuje slova. Vy začnete větu a necháte ho dokončit: „Šel jsem po ulici a potkal jsem…" Dítě řekne cokoliv a vy na to navážete. Nemusí to dávat smysl, důležité je, že je dítě aktivní.

Jak na to, aby rekvizita vydrže

Na začátek platí jedno pravidlo: vysvětlete pravidla dřív, než se rozdělí družstva. Jakmile jednou stojí děti v řadě proti sobě, každá změna pravidel vypadá jako podvod. Vysvětlujte krátce, nejvýš ve třech větách, a pak ukažte jeden zkušební běh. Pokud hru znají, nechte je pravidla zopakovat vlastními slovy. Ušetříte si deset minut dohadování uprostřed hřiště.

Pro samotnou hru se osvědčilo držet se tří pravidel: materiálu berte jen tolik, kolik unesete v jedné ruce; každý kus, který se při hře rozbije, odneste domů nebo vyhoďte do koše; a po hře vraťte na místo to, co jste si půjčili a co ještě může sloužit přírodě. Tím zůstane hra zábavou a les nebude vypadat jako po nájezdu.

Než začnete, projděte chodbu nebo obývací pokoj a odstraňte vše, úložné prostory V malém bytě co se může převrhnout: volně stojící lampy, skleněné vázy, obrázky bez jištění, kabely. Koberec nebo protiskluzová podložka je základ, jinak první rychlá hra skončí pádem. Dveře zajistěte tak, aby se nezavíraly samy – klín nebo háček zabrání přiskřípnutí prstů. Pokud máte schody, If you have any questions pertaining to where and the best ways to make use of http://Bookmarkingcentrals.com/user/clayton93381/history/, you could contact us at the webpage. postavte zábranu i během hry, ne jen na běžný den.

Začněte tím, že si jména spojíte s konkrétním místem v prostoru. Když nový člověk vejde do kanceláře, položte ho mentálně ke konkrétnímu předmětu: ke skříni, k oknu, k věšáku. Při dalším setkání si prostor vybavíte a jméno se vrátí s ním. Tato metoda je spolehlivější než opakování seznamu před spaním, protože mozek si prostorové informace drží automaticky. Vyhněte se ale přeplnění – víc než tři nová jména nábytek na míru jedno místo se začnou míchat.

Čekárna u lékaře je pro dítě jedno z nejnudnějších míst, jaká zná. Sedí, nesmí běhat, nesmí křičet a dospělí kolem mluví šeptem. Pokud nemáte v tašce žádnou hračku, neznamená to, že je dítě odsouzené k půlhodině vzdoru. Rozhoduje totiž mnohem víc než hračka samotná to, jak situaci uchopíte vy jako rodič. Dítě totiž nejdřív čte vaše napětí, a teprve potom se začne nudit.

Typická chyba je snažit se dítěti vysvětlovat, proč se čeká, a slibovat odměnu, až to skončí. Tím se čekání stane trestem a dítě ho bude odmítat ještě víc. Stejně tak nefunguje vytahovat mobil s hrou okamžitě. Mobil sice zabaví, ale jakmile ho schováte, nuda se vrátí dvojnásobně. Pokud už mobil použijete, dejte jasný limit: jedna hra, jedno video, a pak se zařízení uklidí. Dítě musí vědět, že konec není trest, ale součást pravidel.

Největší výhoda her bez hraček je v tom, že je máte pořád u sebe. Papír, ruce, hlas a představivost fungují v každé čekárně. Když si z toho uděláte rutinu, dítě přestane vnímat čekání jako prázdný čas a začne ho brát jako chvilku, kdy se něco děje. A to je přesně to, co v tu chvíli potřebujete.

Základem je připravit se ještě před odchodem z domu. Do kapsy si dejte obyčejný papír a tuhou tužku, případně jen propisku. Tyhle dvě věci zaberou víc času než kdejaká plastová hračka a nezabírají místo. V čekárně pak nabídněte konkrétní úkol: „Nakresli mi, co vidíš za oknem, ale nesmíš použít slovo auto." Nebo naopak: „Vymysli tři věci, které jsou modré a přitom se nevejdou do batohu." Čím konkrétnější zadání, tím méně času na protesty.

Ruce, dech a počítání jako nejspolehlivější nástroje Když už dítě sedí a nechce nic kreslit, přepněte na hru s vlastním tělem. Naučte ho tichou verzi „Kámen, nůžky, papír" – hraje se jen rukama, bez zvuku. Funguje i hra na detektiva: dítě si vybere jeden předmět v místnosti a vy musíte hádat, který to je, pomocí otázek, na které se odpovídá ano nebo ne. Počet otázek omezte na deset, jinak hra ztratí spád. Další možností je počítání dechu: pět nádechů nosem, pět výdechů pusou, a počítá se nahlas jen do pěti. Zní to banálně, ale u dětí kolem čtyř až sedmi let to funguje překvapivě dobře, protože se soustředí na činnost, ne na čekání.