Papírové tácky místo talířů: kdy je to výhoda a kdy problém > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

V horkých dnech se děti chtějí cachtat a dospělí chtějí zalít zahradu. Obojí spotřebovává vodu, ale jinak. Než začnete řešit, čím vodu nahradit, ujasněte si, odkud voda teče a kam odtéká. Rozdíl mezi hraním a zaléváním je v tom, že u hry voda často skončí v trávě nebo na dlažbě, kde ji rostliny nevyužijí. U zálivky se snažíte dostat vodu ke kořenům. Pokud obě činnosti spojíte, můžete ušetřit i třetinu spotřeby.

Do každé hry dejte alespoň jednu kategorii, kterou nezíská jen vítěz. Může to být fair play, pomoc soupeři, dodržení času, nápad při řešení. Nestačí to vyhlásit. Musí to být vidět. Vedoucí na konci hry řekne: „Tenhle tým dostal bod za to, že se vrátil pro ztracenou vlajku." Děti si toho všimnou víc než tabulky. A co je důležité: tyto body se přičítají ke stejnému součtu, nejsou zvlášť. Jinak vzniknou dva světy a slabší tým se v tom hlavním stejně ztratí.

Pamatujte na tři věci, které se v malém prostoru pokazí nejčastěji. První: hra trvá moc dlouho a dítě se přestane soustředit – pět až deset minut je pro menší děti optimum. Druhá: dospělý hru řídí příliš přísně a dítě přestane zkoušet vlastní nápady. Třetí: po hře zůstane nepořádek a příští hra se nekoná. Proto vždy ukončete hru stejným signálem (tlesknutí, píseň) a společně uklidíte. Úklid může být součástí hry – kdo dřív složí polštář, vyhrává.

Hry, které drží pohromadě různé věky Osvědčuje se „hledačka na dvou úrovních". Po dvoře rozmístíte předměty dvou barev – například modré pro předškoláky a červené pro školáky. Každé dítě hledá jen svou barvu. Malé děti hledají na viditelných místech, starší dostanou složitější úkryty. Všichni běhají ve stejnou chvíli, takže se nikdo necítí odstrčený. Počet předmětů držte stejný pro obě barvy stěn do obýváku, aby na konci nevznikl spor, kdo jich měl víc.

Na dvorku se nejčastěji potkají děti, které dělí několik let. Nejmenší chtějí běhat a házet, starší už vydrží u pravidel. Pokud hru vymyslíte jen pro jednu skupinu, druhá se do pěti minut nudí nebo začne zlobit. Řešením není dělat dvě hry vedle sebe, ale zvolit činnost, kde má každý věk svou roli a nikdo není jen do počtu.

Když dojdou talíře, papírové tácky vypadají jako rychlé řešení. Jenže ne každý papírový tácek unese totéž co keramický talíř. Záleží na gramáži, tvaru a na tom, co na něj položíte. Tenký tácek na jednorázové občerstvení se ohne pod šťavnatým masem, zatímco pevnější tácek s vyšším okrajem zvládne i teplé jídlo. Prvním krokem je proto roztřídit jídlo podle hmotnosti a vlhkosti, ne podle toho, co je zrovna po ruce.

Když už děti znají pravidla, nechte je vymyslet obměnu. Malé děti přidají zvukový signál, starší nové pravidlo. Dospělý jen zapíše návrh na papír a přečte nahlas. Děti si tak hru přivlastní a méně se dohadují. Běžná chyba je vstupovat do jejich úprav a vysvětlovat, proč to nejde. Nechte je udělat pravidlo i s chybou, stejně se za deset minut změní.

Začněte tím, že si před hrou rozdělíte dvorek na dvě zóny. Jedna menší a bezpečná pro malé děti, druhá větší pro ty starší. Vyznačte hranici provazem nebo lajnou křídou. Malé děti mají tendenci utíkat za staršími, proto je hranice musí být vidět a dospělý u ní občas stát. Typická chyba je nechat děti, ať si prostor rozdělí samy – starší zaberou všechno a menší se přestanou zapojovat.

Šestý způsob je stavební prvek. Hráči postupně skládají papírovou vesnici podle toho, jak ve hře postupují. Sedmý: jako časomíra. Papírový sloup, který se po každém kole zkracuje ustřižením, ukazuje zbývající čas. Osmý: jako figurek pro souboje – místo stojánků použijte papírové výseky s ohybem. Devátý: jako mapová překážka, kterou hráč musí objevit. Desátý: jako ekonomický model – papírové budovy představují příjem, ale jen dokud stojí. Jedenáctý: jako skrytá informace – model má dvě strany, jedna je pro všechny, druhá jen pro majitele. Dvanáctý: jako dekorace, která se po splnění úkolu zničí a tím se změní herní plán.

Další možností je štafeta, kde se úkoly liší podle věku. Nejmenší nesou míček v obou rukou, prostřední ho vedou mezi kužely, nejstarší přidají slalom pozadu. Družstva mícháte tak, aby v každém byli malí i velcí. Starší tak přebírají odpovědnost, menší zažívají úspěch. Pozor na dvě věci: nesnižujte počet kol jen kvůli malým dětem a nedávejte starším úkol, který nejde splnit. Jakmile jeden tým vyhraje třikrát po sobě, hra končí a začíná hádka.

Papírové modely se často lepí jen jako dekorace na polici. Přitom stačí málo a mohou se stát plnohodnotnou součástí hry – ať už deskové, karetní, nebo improvizované na stole. Rozhodující je měřítko. Než začnete cokoli vystřihovat, změřte, jak velké pole zabírá jedna figurka nebo budova ve vaší hře. Pokud model přesahuje dvě pole, bude překážet. Typická chyba je slepit model podle původní předlohy a teprve pak zjistit, že se nevejde do mřížky. Řešení: vytiskněte na zkušební papír, položte na herní plán a teprve potom řežte.

If you're ready to read more about https://Wirsuchenjobs.de/author/gitantoine9/ visit our website.