Místo pro hru, které uvidíte z okna i zdálky: co rozhoduje > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

U úzkých chodeb platí, že méně je více. Vyhněte se míčům, které se odrážejí nepředvídatelně, a těžkým předmětům, které při pádu rozbijí, co jim stojí v cestě. Papírová koule, lehká látka nebo vlastní tělo stačí. Také pozor na ponožky na hladké podlaze – kloužou víc, než se zdá, a právě na konci chodby, kde se nejvíc brzdí, to bolí. Bosá noha nebo obuv s měkkou podrážkou je jistota.

Na co si dát pozor: hlasitost. V čekárně bývají i starší lidé nebo nemocní, a hra, která je zábavná pro dítě, může být pro okolí obtížná. Vždycky mějte po ruce tichou variantu. Také se vyhněte hrám, které vyžadují běhání nebo skákání, i když je čekárna prázdná. Další častá chyba je začít hrát příliš pozdě, až když je dítě unavené a vzteká se. Začněte hned, jak zařídit malou kuchyni si sednete, ještě než se stihne nudit.

Začněte tím, co je po ruce. Z role toaletního papíru, novin a provázku vznikne kuželka nebo terč. Z ponožek srolujte míčky a hází se do krabice nebo do umyvadla. Body se počítají podle vzdálenosti, ze které se hází. Důležité je určit hranici, odkud se hází, a tu neměnit. Typická chyba je, že se pravidla během hry upravují ve prospěch rychlejšího konce, a tím se ztrácí napětí.

U teenagerů vsaďte na delší scény s jasným koncem. Domluvte dopředu tři místa, kde se scéna odehrává, a jednu rekvizitu, kterou si musí předat. Rekvizita nesmí být skutečná, musí být zahraná. Právě v tom spočívá trénink přesnosti. Po každé scéně udělejte krátké zastavení: co bylo čitelné a co se ztratilo. Nehodnoťte výkon, ale srozumitelnost. Pantomima s dětmi nepotřebuje publikum, potřebuje pozornost k detailu.

Typická chyba je snažit se dítěti vysvětlovat, proč se čeká, a slibovat odměnu, až to skončí. Tím se čekání stane trestem a dítě ho bude odmítat ještě víc. Stejně tak nefunguje vytahovat mobil s hrou okamžitě. Mobil sice zabaví, ale jakmile ho schováte, nuda se vrátí dvojnásobně. Pokud už mobil použijete, dejte jasný limit: jedna hra, jedno video, a pak se zařízení uklidí. Dítě musí vědět, že konec není trest, ale součást pravidel.

In case you have just about any questions regarding wherever in addition to how to employ Bookmarkingcentrals.com, it is possible to call us on the internet site. Ruce, dech a počítání jako nejspolehlivější nástroje Když už dítě sedí a nechce nic kreslit, přepněte na hru s vlastním tělem. Naučte ho tichou verzi „Kámen, nůžky, papír" – hraje se jen rukama, bez zvuku. Funguje i hra na detektiva: dítě si vybere jeden předmět v místnosti a vy musíte hádat, který to je, pomocí otázek, na které se odpovídá ano nebo ne. Počet otázek omezte na deset, jinak hra ztratí spád. Další možností je počítání dechu: pět nádechů nosem, pět výdechů pusou, a počítá se nahlas jen do pěti. Zní to banálně, ale u dětí kolem čtyř až sedmi let to funguje překvapivě dobře, protože se soustředí na činnost, ne na čekání.

Výběr místa pro hru venku se často podcení. Nejde jen o to, aby se tam vešlo hřiště nebo branky. Pokud chcete mít hru pod kontrolou z okna a zároveň ji vidět z dálky, musíte řešit viditelnost dřív než povrch, rozměry nebo vybavení. Špatně zvolené místo se nedá dodatečně „opravit" žádným vybavením.

Pro děti 10 až 13 let přihoďte situace, ne jednotlivá slova. Ztracený klíč, čekání na opožděný vlak, zapomenutý telefon v tramvaji. Tady už jde o příběh a emoci. Nechte je hrát ve trojicích, ať musí spolupracovat beze slov. Častá chyba je, že jeden herec převezme celou scénu a ostatní jen stojí. Zastavte scénu a požádejte každého, aby měl alespoň jednu akci. Po sehrání se ptejte diváků, co viděli, ne co si mysleli, že to znamená. Rozdíl je zásadní.

Největší výhoda her bez hraček je v tom, že je máte pořád u sebe. Papír, ruce, hlas a představivost fungují v každé čekárně. Když si z toho uděláte rutinu, dítě přestane vnímat čekání jako prázdný čas a začne ho brát jako chvilku, kdy se něco děje. A to je přesně to, co v tu chvíli potřebujete.

Čekárna u lékaře je pro dítě jedno z nejnudnějších míst, jaká zná. Sedí, nesmí běhat, nesmí křičet a dospělí kolem mluví šeptem. Pokud nemáte v tašce žádnou hračku, neznamená to, že je dítě odsouzené k půlhodině vzdoru. Rozhoduje totiž mnohem víc než hračka samotná to, jak situaci uchopíte vy jako rodič. Dítě totiž nejdřív čte vaše napětí, a teprve potom se začne nudit.

Typická chyba je psát na 93papír perem, které hodně barví. Papír bývá tenký a inkoust prosakuje na druhou stranu. Pak je text nečitelný a papír se zkroutí. Použijte obyčejnou tužku nebo tenký fix. Pokud potřebujete trvalý záznam, napište text na jednu stranu a druhou nechte prázdnou. Na druhou stranu pak můžete přilepit dalším kouskem pásky, aniž by se text rozmazal.