Kdy už běhání nestačí? 7 honiček, které nadchnou i jedenáctileté > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Čtvrtý krok je výroba prototypu. Nepoužívejte drahé materiály. Stačí papír, pastelky, víčka od lahví, kostka a figurky z jiné hry. Hrací plán nakreslete na čtvrtku a hrací pole nemusí být přesně v řadě. Důležité je, aby se dal plán snadno předělat. Když se něco neosvědčí, přelepte to nebo překreslete. Děti při výrobě přijdou na to, že hra není hotová věc, ale něco, co se vyvíjí. Nechte je kreslit samy, i když to bude kostrbaté. Vlastní výtvor je pro ně důležitější než estetika.

Skákací panák zná každý, kdo někdy procházel parkem nebo školním dvorem. Nakreslí se křídou čtverce do tvaru kříže, hodí se kamínek a skáče se po jedné noze. Jenže klasická verze omrzí dřív, než dítě stihne spočítat všechna pole. Právě proto vznikají varianty, které mění pravidla hodu, pořadí polí nebo způsob pohybu. Nejde o složité vymýšlení, stačí křída, kamínek a kus rovného chodníku.

Na co si dát pozor při samotné hře: neber karty mokrýma rukama, neskládej je do vějíře a nenechávej je na přímém slunci, kde se fólie i lepidlo rozpustí. Pokud hrajete venku, vezmi si na karty pevnou krabici, Bookmarkingcentrals.Com ne gumičku — gumička okraje zmačká a zničí. A když některý list praskne, nevadí: vyměň jen ten jeden kus za nový, zbytek sady funguje dál.

Pro větší kruh se hodí „tichá pošta beze slov". První předvede krátkou scénu nebo pohyb, druhý ho zopakuje pro třetího a tak dál. Na konci se porovná původní a poslední verze. Je to smích bez potřeby mluvit a funguje i s dětmi. Důležité je předvádět pomalu a nezvyšovat tempo. Rychlost je nejčastější důvod, proč se řetěz rozpadne během tří předání.

Náročnější, ale stále zvládnutelné jsou věnce z březových větviček, které omotáte vlnou a doplníte šiškami. Ozdoby na stromeček ze sušených plodů potřebují tavnou pistoli, takže je lepte vy a dítě vybírá, co kam patří. Obrázek z mechu a kůry na kartonu vypadá lépe, když mech nejdřív protřepete venku, aby se zbavil hmyzu. Domeček z krabice od bot oblepte kůrou a listy, střechu udělejte z šišek. Fotorámeček z větviček slepte do čtverce a doprostřed vložte kresbu. Jednoduché lodičky z kůry s listovou plachtou vydrží na vodě, dokud kůra nenavlhne.

Další osvědčená hra je „pravda, nebo lež". Každý řekne tři tvrzení o sobě, z toho dvě pravdivá a jedno smyšlené. Ostatní hádají, které je lež. Funguje to i v kruhu, kde se lidé příliš neznají. Pozor na dvě věci: nechte každému stejný čas na vymýšlení a nikdy nekomentujte, co kdo řekl. Jakmile se začne rozebírat, kdo lhal doopravdy, hra se změní v nepříjemné vyšetřování.

3. Stíny. Dvojice stojí za sebou. Přední hráč se pohybuje libovolně, zadní ho musí kopírovat jako stín a zůstat co nejblíž. Po minutě se vymění. Vítězí dvojice, která se od sebe ani na okamžik nevzdálila. Tato hra vypadá jednoduše, ale po dvou minutách bolí nohy i hlava a děti přestanou vnímat, že vlastně běhají.

Večerní kruh u ohně funguje nejlépe, když se lidé přestanou bát ticha a začnou něco dělat. Nemusíte tahat karty, kostky ani kytaru. Stačí hlas, pozornost a ochota hrát. První pravidlo: začněte hrou, která nevyžaduje vysvětlování pravidel delší než dvě věty. Jinak se kruh rozpadne dřív, než začne.

Společná pravidla pro všechny hry: jasně vytyčte hranice, určete, kdo rozhoduje spory, a po každé hře zařaďte krátkou pauzu na vodu. Děti v tomto věku potřebují cítit, že hra má smysl a že se dá vyhrát i prohrát. Pokud se pravidla během hry mění, přestanou je bavit. If you liked this informative article as well as you desire to acquire details with regards to viz zde i implore you to pay a visit to our web-site. Proto je zapište nebo nahlas zopakujte před začátkem.

Hry, které mají pravidla i napětí 1. Ryba a sítě. Vyberte jednoho „rybáře", zbytek jsou ryby. Rybář chytá tak, že se chycených ryb drží za ruku a společně tvoří síť. Nesmí se přetrhnout. Kdo je chycen, přidává se do sítě. Hra končí, když zůstane poslední volná ryba. Chyba, které se dopouštějí dospělí: nechají síť běhat jako blázni. Správně má síť postupovat pomalu a domlouvat se, koho obklíčí.

Jedenáct let je zlomový věk. Děti už nechtějí jen bezhlavě pobíhat po hřišti, ale ani nechtějí stát na místě a poslouchat pravidla. Potřebují hru, která má hlavu a patu, v níž se dá vyhrát i prohrát a kde rozhoduje postřeh, lest nebo rychlé přemýšlení. Následujících sedm honiček jsme vyzkoušeli s dětmi přesně v tomto věku a fungují opakovaně.

7. Honěná se zprávou. Jeden hráč má v ruce míč a ostatní utíkají. Když se míče dotkne jiný hráč, musí se okamžitě zastavit a předat zprávu – například barvu, kterou si vymyslíte. Teprve pak může běžet dál. Tato variace nutí děti sledovat, kdo už zprávu má, a přemýšlet, ne jen sprintovat.